Partenokarpie aneb pomeranč v pomeranči

Zdánlivá partenokarpie u melounů.

 Všimli jste si, že někdy, když loupete pomeranč, je uvnitř něj ještě jeden, menší? Podobně v paprikách. Už delší dobu mi vrtalo hlavou, která záludnost genetiky za tím asi je.

Jde o schopnost některých rostlin tvořit plody bez nutnosti oplození. A tím nemám na mysli samosprašnost, jako jsme zvyklí např. u rajčat, která vesele plodí, aniž by jim s tím musela pomáhat včela, ale jde o schopnost vytvořit plody jaksi jalové - které jsou tím pádem bez semen. Každodenně se s tím setkáváme např. u banánů, přičemž odrůda cavendish, jediná, která se k nám dováží, protože vydrží převoz, se množí pouze vegetativně a všechny sazenice jsou spolu příbuzné. Což se pochopitelně zle odrazilo na její odolnosti a nový virus kácí banánovníky jeden za druhým, časem o cavendishe patrně přijdeme.

Tuto schopnost ale mají i další rostliny, někdy, když nedojde k opylování v paprikách, se neoplozené semínko "zvrhne" a začne růst celý nový plod - to je ona malá paprika uvnitř původní. Podobně u pomerančů.

Tato schopnost je některým druhům rostlin vlastní, u jiných je možno ji indukovat chemicky. Proč by to někdo dělal, ptáte se, když vidíte, jak to dopadlo s banány... Takto upravené rostliny nepotřebují opylovače, lze je tedy pěstovat pod krytem, kde jim nehrozí škůdci a není třeba je stříkat pesticidy. Výsledkem je zákaznicky atraktivní ovoce a zelenina bez pecek a semínek.

Ale zahradničení si s ní neužijete...