(Dva) Jeden projekt na příští zimu

UPRAVENO UPRAVENO UPRAVENO UPRAVENO UPRAVENO UPRAVENO UPRAVENO

Masopust se pomalu blíží, postupně však také ryska teploměrů klesá níže a níže. Každý kostým je tím lepší, čím více k němu máme doplňků. K zimní variantě kroje by se dost hodily palčáky. Ty, jak víme, celkem rychle můžu uplést na stroji.

Pozvánka do Plzně - vybere si každý!

 Nudíte se? Jsou vám zimní měsíce dlouhé a sněhová pokrývka nedostatečná? Vyrazte k nám do Plzně. Město si pro vás přichystalo akční víkendy plné kultury. Já vybírám ten druhý, v termínu 24. - 26. 2. 2023. Mimo vstupů zdarma, které jsou součástí akce (např. plzeňské Pivovarské museum, Loosovy interiéry) můžete:

(Nejen) tatínka odložit na festivalu minipivovarů:

Jak jsem si přidělala práci

 Zase tu máme období rýmiček, rozuměj období domácího vězení.  Návrat k práci na kroji byla jasná volba. Hitem loňského léta bylo vyšívání stuhy, která se mnou procestovala všemožné prázdninové destinace, neboť je to projekt velmi skladný. Pomalu jsem se začala prokousávat k finiši, ale znáte to, jak je to s oblíbeným seriálem, nebo knihou - autorův styl už důvěrně znáte, tykáte si se všemi postavami, a tak nechcete, aby to skončilo...

Začátky, výšivka květů

Až já budu velká, bude ze mě selka IX

Před a po

 Poznámky ke krojovému kabátku ( proč jsem šila, jak jsem šila)

Původní kabátek má být ze zářivě bílého sukna. Líbil se mi ale vzhled starších kousků, které jsou spíše smetanové a navíc jsem doma měla ono lodenové sako, takže jsem nešila z nového, ale pouze přešívala.

Loden, podobně jako vlněné sukno je materiál zaplstěný, tedy se netřepí, výborně se z něj šije a je možno na něm vytvořit ozdobné zoubky na límci, jak se patří. Oproti suknu je však silnější, takže nepotřebuje podšívat. Jen zadní volánky jsou z něj poněkud divoké.

Až já budu velká, bude ze mě selka VIII

Původní sako

 Trvalo to skoro rok, než jsem dodělala krojový kabátek (viz starší články z dubna  a května). Z části proto, že pracovat s vlnou není v letním horku žádná zábava a z části proto, že jsem měla strach. Strach dokončit druhou stranu, protože symetrie zrovna není choroba, kterou bych trpěla. Bohužel však lidské oblečení symetrické je a vyšívané kusy často chodí v párech.

Naštěstí tenhle kousek oděvu měl před sebou blížící se deadline a tak jsem konečně popadla jehly a dala se do práce. Vše jsem stihla dokončit do týdne, což mě mile překvapilo. (Trochu mi pomáhaly archivní záběry, na kterých je patrná domácí ruční práce, která naštěstí nedosahuje dokonalosti šlechtičen.) Na moje měřítka to nakonec vyšlo nad očekávání dobře.

Co nového v kraji/kroji?

 Čas od času zapátrám na bazarech a také na internetu...a tak jsem objevila profesionálku, která zvládne i kompletní kroj plzeňský.

Když ne celý úbor, dokáže pomoci s "holubičkou" nebo nesehnatelným brokátovým šátkem. Já se do toho stále ještě vrhám po vlastní ose, ale je hezké vědět, že je tu někdo, kdo to zvládne, když já to zprasím.

A abych nezapomněla, paní Marie Kopecká šije pro celé chodsko, zvládne toho tedy ještě mnohem víc, nakoukněte do galerie...

Vermikompost n°14: posezení u žížalího čaje

 Posledně jsme zdárně zabydleli druhé patro a nedávno jsem konečně uznala za vhodně natrávené patro první. I když se slehlo asi na polovinu třílitrové nádoby, po vyndání hmoty a jejím provzdušnění toho není zas tak málo.