Až já budu velká, bude ze mě selka IX

Před a po

 Poznámky ke krojovému kabátku ( proč jsem šila, jak jsem šila)

Původní kabátek má být ze zářivě bílého sukna. Líbil se mi ale vzhled starších kousků, které jsou spíše smetanové a navíc jsem doma měla ono lodenové sako, takže jsem nešila z nového, ale pouze přešívala.

Loden, podobně jako vlněné sukno je materiál zaplstěný, tedy se netřepí, výborně se z něj šije a je možno na něm vytvořit ozdobné zoubky na límci, jak se patří. Oproti suknu je však silnější, takže nepotřebuje podšívat. Jen zadní volánky jsou z něj poněkud divoké.

Vlnu jsem využila i k "výšivce", která má být provedená hedvábím. Užila jsem rozpichovaný steh, jednak je to tradiční metoda pro vlnu (googli crewel work) a druhak steh sám brání vypárání se a navíc je velmi úsporný, z rubové strany není prakticky nic. Větší část jsem pak plstila jehlou a využila rovnou vlnu z klubka, dlouhým liniím to pomáhá udržet harmonický tvar. Další nespornou výhodou je to, že tahle metoda je rychlá, ručním vyšíváním by to trvalo jistě déle.

Motiv se skládá z několika ozdobných linií - viděla jsem stonky s květy (ty jsem použila na límci) i obyčejnou vlnovku s tečkami (použila jsem v pase a na rukávech). Další řada pak tvoří linii s vystřihovanými zoubky, zde se uplatnil rozpichovaný steh. Občas je k vidění také křížkový steh, ale ten jsem vynechala.  To vše rámuje hlavní květinový motiv, který je různý, dle šikovnosti té které vyšívačky. Dva se nacházejí na klopách límce, jeden v zadním cípu a dva menší na rukávech. Jsem si celkem jistá, že ve střihové příloze od Šotkové (viz níže) jde o Strom života. Potom mi na tom mém tedy chybí "nožky", možná je časem dodělám....

Strom života?

Králičí kožešinu jsem pořídila na internetu, mělo by jít o srst zvířete chovaného na maso. Jak Šotková radí, nastříhala jsem ji na 5 cm široké pruhy, 1 kožešina vystačila na olemování límce i rukávů a ještě kousek zbyl. Stříhala jsem tak, že jsem vyznačenou linii podložila pravítkem a na vrcholu se snažila chlupy rozfoukat či rozčesat do pěšinky, abych jich postříhala co nejméně. I tak doporučuji dělat to venku, lítá to všude. Pruhy jsem poté složila na polovinu, položila líc na líc a přichytila podobně, jak vidno na historickém kroji:

 

Celé to byla vlastně náhoda, že materiál z jednoho oděvu vystačil prakticky beze zbytku na oděv jiný. Každopádně loden můžu doporučit k práci i méně zkušeným švadlenkám a třeba s tím plstěním zavedeme v Plzni nový trend? Tahle krojová součástka je poměrně unikátní a je pěkné ji mít. A kdo má odvahu, může si ji obléct třeba i k džínům... Dáte se do toho?