Pokračujeme v repasu botníku. Přichází na řadu bílá akrylová barva a to je teprve peklo. Krytí není ideální a štětec za sebou nechává čáry. S válečkem to je snad ještě horší, nehledě na to, že při natírání malých ploch a pauzách na sušení, se váleček nehodí z důvodu, že sežere dosti barvy. Nakonec se dá povrch upravit do celkem slušné podoby dalším broušením - ovšem při prvním pokusu jsem si bruskou "orvala" rohy a hrany, a mohla jsem začít znovu. Bruskou jen v ploše a okraje ručně, šmirglpapírem. V ideálním případě dosáhneme jednolitého a pěkného matného vzhledu. Stálo mě to ale několik nátěrů a broušení a přebrušování a ručního smirkování. Naštěstí je naše předsíň poněkud tmavá a drobná chybka se ztratí.
1) Povrch z lakovny, 2) 12 nátěrů a x hodin smirkování 3) kašlu na to |
Výsledný povrch je ovšem velmi náchylný, chytá špínu a stačí se ho např. jen dotknout prstenem a je na něm hned šmouha. Takže jsem nakonec stejně musela sáhnout po bezbarvém laku, který i v matu je ale lesklejší, než jsem chtěla. Všechna ta práce k ničemu. No naštvalo mě to tak, že dodělat druhá dvířka trvalo dalšího půl roku... Akryl už nikdy a příště jedině barvu ve spreji.
Jo, jo, není nad barvu ve spreji...
OdpovědětVymazat