Vermikompost n°15 - nové bydlo

 Jak jsem slíbila, pátrala jsem po větších krabicích pro své žížaly. Z pětilitrových jsem chtěla přejít tak na dvojnásobek. A pak jsem se neudržela a pořídila tyto, srovnej původní nahoře:

Vermikompost n°14: posezení u žížalího čaje

 Posledně jsme zdárně zabydleli druhé patro a nedávno jsem konečně uznala za vhodně natrávené patro první. I když se slehlo asi na polovinu třílitrové nádoby, po vyndání hmoty a jejím provzdušnění toho není zas tak málo.

Vermikompostér n°13 - žížaly na útěku

 Do vermikompostéru dáváme zbytky z kuchyně, z 90% ty zeleninové. Ve vermikonpostéru je vlhko a obecně úrodno. A tak, když přijde sezona dýní a ještě ke všemu se opravují vrata od garáže, takže je kompost několik dní na světle, může vás potkat překvapení...

Vermikompost n°12: problémy ve druhém patře

 Přišlo léto a s ním se mezi zbytky pro žížaly zamotalo dost odkrojků z ovoce. S nimi je ten problém, že necháte-li je den dva zavadnout na vzduchu, rázem jsou plné octomilek. A potom je octomilek plný i vermikompost. Žížalám to naštěstí nijak nevadí, jen mají potravní konkurenci. Pro člověka je to otravné a trochu nechutné - a s každým otevřením víka mu odlétá z kompostéru cenná biomasa.

Vermikompost n° 11 - čas na další rundu

 Rok se s rokem sešel a těžko uvěřit, že se mi teprve teď podařilo naplnit první patro mého minivermikompostéru. Doufala jsem ve větší výtěžnost, nicméně je jasné, že každý živočich potřebuje svůj životní prostor a tak nemůžu mít krabici plnou žížal. Míň žížal míň jí.

Kompostování n°10 - Vyrob si vlastní Bokashi

Dneska opustíme žížaly a podíváme se na další druh zpracování rostlinného odpadu v domácnosti. Poměrně rozsáhlý článek, včetně zdrojové a další literatury najdete na Kokoze, jen bych poopravila první odstavec, ze kterého by se mohlo pozdávat, že ke zpracování Bokashi nejsou potřeba živé organismy, samozřejmě jsou, jsou to bakterie, o kterých se mluví níže, jen fungují anaerobně - tedy bez přístupu vzduchu.

Vermikompost n°9: Hospodáři štědrovku...

 ...kravám po výslužce;

kohoutovi česneku,

hrachu jeho družce. 

(K.J. Erben)

Ano, o Vánocích myslíme nejen na své přátele v podobě lidské, ale i té zvířecí.  Chladné období klade na organismus zvýšenou zátěž a zimní zahuštění srsti vyžaduje dostatek vitaminů a minerálů.

Vermikompost n°8 - ze života žížal

 Mohou vám domácí mazlíčci v podobě žížal připravit překvapení? A dokonce poosmé?

Vermikompost n°7 - úspěch!

 Ani jsem nedoufala a další historka ze světa žížal je tady. 

Vermikompost n°6 - zabydleno

Asi si říkáte, co se tak zajímavého může dít v "kupce hnoje", že si zasloužila již šestý příspěvek.

Vermikompostér n°5, příliš živo?

Situace v kompostéru se uklidnila, rašelina poskytla žížalám potřebné útočiště a podařilo se snížit příliš vysokou vlhkost. Na tu zareagovaly i další organismy, které přišly možná s původním kouskem kompostu, se zbytky zeleniny, či trávy. A to půdní roztoči. Zpočátku jich bylo hodně, téměř pokryli celý povrch. Jak jsem zjistila, na českém internetu se o roztočích v kompostéru mnoho nedozvíte a na fotkách těch, kteří o vermikompostování něco napsali se prakticky vyskytuje jen krásná černá půda ze které občas úhledně vyčuhuje slupka od brambory.

Vermikompostér n°4, první snídaně

 Žížaly dorazily a musím říci, že cesta je trnitá.

Vermikompostér n°3

Prázdniny se nám překulily do druhé poloviny a je čas začít se připravovat na vermikompostování. Pokud už máte domov pro své nové žížalí přátele připravený, jako já, nezbývá než nastudovat poslední moudrost a po žížalách se poohlédnout.

 

 

Vermikompostér n°2

 Pokud jste se minule rozhodli, že by vám nakonec několik žížalích kamarádů doma nevadilo, je čas začít se poohlížet po nějakém tom bydlení pro ně. Tady je můj model za pár korun.

Vermikompostér n°1

 Začínat se zahradničením v polovině června je poněkud pozdě. Ale už teď se můžeme začít chystat na další sezonu. Pokud jste bio-eko, nebo vás prostě baví z ničeho vytvořit něco a nechcete mít celou zahrádku koupenou v hobbymarketu, je ten nejvyšší čas popřemýšlet nad zeminou. Koupit pytel rašeliny je snadné a celkem levné. Po sezoně ji, prorostlou kořeny, vysypete a zahodíte a příští rok nanovo. I na menším balkoně to může udělat desítky litrů. A soused to dělá stejně. Jenže rašelina je z rašeliniště, které se těžbou ničí.

Alternativou může být kokosové vlákno, přirozeně organické a produkované jako odpadní materiál.

Nebo můžete zužitkovat svůj vlastní odpad. V poněkud kontroverzním vermikompostéru. Je to kompost, jak ho znáte z rohu zahrádky u babičky, kam sypete rostlinné zbytky. A navíc žížaly. Speciální kalifornské, protože makají rychleji. A to všechno v domácím prostředí - třeba garáži, sklepě, nebo i kuchyni. Pro potřeby vaší designové domácnosti je zařízení k tomu určené pochopitelně ke koupi např. http://www.urbalive.cz/vermikomposter, a to včetně zabudovaného ventilu na žížalí čaj. Dle modelu a designu za něj utratíte řádově tisíce Kč.

Já si budu muset vystačit s poněkud homemade modelem. Ale o tom až příště. Teď je čas na samostudium a rozhodnutí, jestli trochu té přírody chcete i u sebe doma...