Až já budu velká, bude ze mě selka VIII

Původní sako

 Trvalo to skoro rok, než jsem dodělala krojový kabátek (viz starší články z dubna  a května). Z části proto, že pracovat s vlnou není v letním horku žádná zábava a z části proto, že jsem měla strach. Strach dokončit druhou stranu, protože symetrie zrovna není choroba, kterou bych trpěla. Bohužel však lidské oblečení symetrické je a vyšívané kusy často chodí v párech.

Naštěstí tenhle kousek oděvu měl před sebou blížící se deadline a tak jsem konečně popadla jehly a dala se do práce. Vše jsem stihla dokončit do týdne, což mě mile překvapilo. (Trochu mi pomáhaly archivní záběry, na kterých je patrná domácí ruční práce, která naštěstí nedosahuje dokonalosti šlechtičen.) Na moje měřítka to nakonec vyšlo nad očekávání dobře.

Nakonec jsem nastříhala "kráklí" - králičí kožešinu. Šotková radí pruhy široké 5cm. Jedna před časem zakoupená kožešina "moravského modrého" krásně vystačila na límec i rukávy. A vás už nejspíš zajímá výsledek, že?

Kabátek z vlněného lodenu zdobený plstěním a rozpichovaným stehem, lemovaný králičí kožešinou.

Jestli chcete vědět, kdy vyrazí do akce a o jakém deadlinu mluvím výše, tak vězte, že se blíží masopust/ vynášení morany. Jestli teplota dovolí, vyjde kabátek do ulic.

Pokud jste zavítali spíše ze studijních důvodů, níže můžete porovnat se záběry historických kousků, které jsem posbírala různě na internetu:

A jeden ze současnosti od profesionální švadleny, dle Šotkové: