Šátek k plzeňskému kroji potřetí

 Resp. potřetí zde na blogu, kolik patálií jsem zažila a šátků nakoupila mezitím, to raději nebudu ani zmiňovat. Šátek není k sehnání a ani nic jemu podobného. Přitom v mé hlavě byl plán zcela jasný, nalézt vhodnou tkaninu v sekáči a šátek z ní udělat. Hypnotizovala jsem vesmír touto myšlenkou:

No a asi po třech letech to konečně vyšlo. V jednom místním zařízení  "z druhé až třetí ruky" mi padlo oko na vhodný odstřižek látky krčící se na dně krabice. Pravý šátek byl hedvábný a rozměru cca 140 x 140 cm, na mě hleděla potahová látka v rozměru asi 130 x 40 cm. Řekla jsem si, že za těch 30,-Kč to beru, i šněrovačka by z ní byla pěkná.

Doma jsem potom látku dlouho hypnotizovala a seděla nad papírem s kalkulačkou. Přišla jsem s tímto ďábelským plánem:

Přeskládáním se mi podařilo vyrobit trojúhelníkový šátek o straně cca 95 cm, švy nejsou prakticky vidět a když si nevšimnete, že vzoru se vyskytují obrázky Japonců na poli, je z toho krojový šátek jak vyšitý.

Pro dokonalý vzhled jsem navázala ještě dlouhé třásně. Nejdříve jsem asi týden ležela v internetu a hledala viskózovou přízi. Pak jsem to vzdala a dala se do práce s bavlnou, kterou jsem měla doma, abych druhý den objevila viskózu správné barvy v dědictví po prababičce.  Ale nebylo jí nejspíše dostatek, tak jsem třásně vázala v obou materiálech, vždy po 10 cm. Takže šátek odkazuje i na šátky chodské.

Myslím, že z toho, co se dá sehnat, je to asi nejlepší přiblížení vůbec. Zvláště za tu cenu. Rozměrově šátek překryje celá záda a těch pár centimetrů, co mu chybí, prakticky není vidět. Trochu je poznat tužší struktura látky, která by se možná zlepšila vypráním se změkčovadlem, ale to musím nejříve zašít jednu drobnou vadu materiálu a potom postupovat jemně, látka má přecijen už nějakou historii, mám podezření, že kdysi byla čalouněním nějakého sofa, odkud ji vyřízli. Ale materiál je to stále hezký, i se na světle zajímavě leskne, takže si držím palce, že třeba hedvábí?