Jak jsem již zmínila, zdědila jsem kroj. Zdědila jsem kroj ve velikém lodním kufru, na kterém bylo podepsáno několik členů rodiny a několik adres. Takže není jasné, čí kroj byl a už vůbec mi nepasuje k místům, kde tito lidé žili, nebo odkud pocházeli. Prababička se dosti nacestovala, ale kroj nenosila.
V jiné hromádce oblečení jsem dostala popárnutou zástěru z černého klotu. Prozatím si myslím, že patří do sady. Ale nechám pátrat i čtenáře, jestli dospěje ke stejnému regionu jako já.
Minule jsme skončili u kožené lemovky. Když je na místě, můžeme se dát do kostic. Já jsem koupila šíři 6 mm, tunýlek je pro ně široký akorát jako patka šicího stroje. Ke kosticím jsem pořídila koncovky a po nasazení jsem kostice v určeném místě ještě několikrát probodla napínáčkem, aby se potom snáze prošívaly. Tunýlky jsem nakreslila na látku pravítkem a ušila. Než jsem nasunula kostice, natloukla jsem ještě kovové průchodky pro šněrování, historicky správné je asi dírky vyšít, ale to neumím a možná to není tak pevné. Nakonec jsem nasunula kostici mezi podšívku a zbytek a zastřihla na danou délku. Pak jsem ji připevnila "ryglíčky". Zvolila jsem ty nejzákladnější, ale i tak doporučuji si tvar předkreslit (rovný/oblý) a průběžně kontrolovat rub i líc práce, aby to hezky vypadalo. Konce nitě jsem neuzlovala, jen zatáhla pod látku.
Resp. potřetí zde na blogu, kolik patálií jsem zažila a šátků nakoupila mezitím, to raději nebudu ani zmiňovat. Šátek není k sehnání a ani nic jemu podobného. Přitom v mé hlavě byl plán zcela jasný, nalézt vhodnou tkaninu v sekáči a šátek z ní udělat. Hypnotizovala jsem vesmír touto myšlenkou:
Pokud byste chtěli podle tohoto návodu šít, nejdříve si přečtěte obě části, práce v textu nemusí být popsána zcela chronologicky, neváhejte se na cokoliv zeptat. Jsem šicí začátečník, když jsem to zvládla já, zvládnete to taky. Velkou část prací jsem zde dělala poprvé v životě.
...a něco modrého, se mi podařilo soustředit na proprietě symbolizující přechod ze svobodné dívky na vdanou - na čepci.
Výšivka je velmi vhodná aktivita, pokud doprovázíte dítě k operaci mandlí (i jiné operaci). Nezabere moc místa, je čistá a hlavně - uklidňuje. A to jsme tam myslím potřebovaly všechny matky, sice jde o malý zákrok, ale celková narkóza atd...
Já se dala do plzeňského čepce pro vdanou, konkrétně do typu s uzlíčky. Detailněji o něm v jednom z předchozích článků, tamtéž i detailní fotografie vzoru. Pro osvěžení několik fotografií z Vysocka, kde se využívala stejná technika.
Dnes se podíváme na zoubek ďábelskému stroji, na kterém by měla jít utkat replika plzeňského baboráku. Vybírám na dalin-praha.cz
 |
| Stav s pevným listem |
Při dostatečném zvětšení je na obrázcích možné pozorovat, že použité nitě nejsou skané, tj. smotané z vícero pramenů.
Takové dnes v obchodě snadno neseženeme, díky strojům si můžeme dovolit vyrábět stáčené nitě i velmi malé síly - mají totiž větší pevnost.
Ať už budete hledat barvy pro baborák z jakéhokoliv důvodu, pokusím se vám přiblížit vybrané odstíny, i když to není nic snadného, jak brzy pochopíte.
O zelené jsem mluvila minule. Poměrně snadné je to s bílou, pokud hledáte odstín, kterým chcete vymalovat pokoj, bílých je milion, pokud sháníte nit na baborák, stačí vybrat bílou základní a hotovo.
Trochu složitější je to se žlutou, vězte, že jde o intenzivní žlutou se studeným podtónem, v žádném případě okrovou či dooranžova. Na mém monitoru odpovídá pěkně tato hedvábná příze ze Sartoru, která není k sehnání.
Už jsme se probrali rozličnými tkalcovskými počty, tak teď bychom si zasloužili za odměnu něco pěkného. Obrázek baboráku na internetu seženete, ale ne v rozlišení, aby bylo vidět, o jakou tkaninu se jedná. Tak vám jich několik nafocených z blízka přináším, včetně měřítka, pro případ, že by se někdo další rozhodl pro reprodukci.
Nejdříve dva vyfocené jen letmo v průvodu:
Dnes provedeme výpočty nutné pro tkaní. Jak jsem psala minule, vycházím z obdélníku 70 x 140 cm o hmotnosti 150g. Přičemž dostava osnovy činí 12 "nití" na cm a dostava útku je cca 100 nití na cm.
Tudíž osnovních nití potřebujeme 12 x 70 = 840, po 1,4 m, což dá dohromady 1 176 m nitě.
V útku 100 x 140 = 14000, po 0,7 m, dostáváme 9800m nitě.
Při výpočtech zanedbávám tzv. setkání - fakt, že nit se v látce "kroutí" a vytažená rovná nit je tedy delší, než je šířka/délka látky. Dnes se ale snažíme dopracovat k tloušťce nitě, nikoliv k její spotřebě.
Nevím, jak se to mohlo stát, ale myslím, že jsem ještě na blogu nezmínila tuto krásnou iniciativu zachycující tradiční oděvy na krásných fotografiích:
(i když oděvy občas nejsou úplně původní, ale pš pš pš).
Nedávno se totiž fotilo zase v Plzni, foto "z natáčení" si můžete prohlédnout zde.
Z facebooku potom kradu finální fotku s novým plzeňským kabátkem:
"Tento kabátek podle historického originálu ze sbírek Národopisného muzea Plzeňska ušila Vlasta Černá, ručně ho vyšívala sama modelka Blanka Vohnoutová."
Před výšivkou smekám a ještě větší radost mám z toho, že se nejedná o kopii Šotkové, ale nový motiv. Kroj žije!
 |
| Čepec s holubičkou pro svobodnou, Blažena Šotková |
Zdobené konce mašlí totiž vylézají z jejich vnitřků, oba ve stejné "výšce". Přečetla jsem toho o kroji už docela dost, ale jak toto drží pohromadě, to jsem nikde nevyčetla. Paní Šotková píše o slepení škrobem, ale to stále konstrukci nevysvětluje.
Dnes se podíváme, co jsem vyzkoumala na výletech. Jak už jsem psala, důkladnou textilní pitvu provedla již Jitka Staňková, proto s ní své výsledky porovnám. Klasickou rozborku jsem na muzejních exponátech provést nemohla, ale jak uvidíme, využít se k tomuto účelu dají výborně i místa, kde se textil třepí věkem.
Hustotu osnovních nití nám odhalí sama struktura rypsu, s výhodou využijeme proužkovaných partií:
V dnešní recenzi se budeme věnovat publikaci celkem odborné. Jak už jsem naťukla dříve, k jejímu úplnému pochopení budete možná potřebovat pročíst ještě různé příručky tkalcovské, pokud chcete všemu porozumět.
Červená pruhovaná látka mi připomněla náš plzeňský baborák (zástěru). Když může ona, můžu i já? Máme i my v Čechách centra, kde si můžete něco utkat? ...odpověď je vám asi jasná, nemáme. Jeden stav se nachází v etnografickém muzeu (momentálně v rekonstrukci) a pochybuji, že by bylo možno ho ničit mýma nezkušenýma rukama.
Tato kniha srozumitelně a poutavě popisuje historický vývoj krojových součástek od tógy po honzíka. Text je podložen odkazy na literaturu a obrazovou dokumentaci, ale tak, aby to nerušilo, a knihu jste mohli číst jako beletrii. Četné náčrty pomáhají s pochopením textu.
"Rozdělení věd: Nedá-li se věc pochopit selským rozumem, jde o matematiku. Když to nedává žádný smysl, pak se jedná buď o ekonomii, nebo o psychologii. Jestliže to zapáchá, je to chemie." - Muphyho zákon
A já dodávám: když si to dělá, co chce, je to biologie. A ta zkoumá vše živé. A kroj je živý až běda. Protože jsme zjevně národ tvrdohlavých mezků a rebelů, i přes to, že kroj měl v každém kraji přesně daná pravidla, udělala si ho každá paňmáma, jak jí to zrovna vyšlo. Aniž by o tom zanesla info do katalogového štítku! Snad proto, že měla v plánu ho nosit, ne skladovat mezi naftalínem v hlubinách muzea.
Práce pocházejí z doby cca 100 let po odložení kroje, autorka je však ceněna pro svou etnografickou činnost. Ve svých příručkách nabízí srozumitelný návod k obnově kroje, který podkládá historickými nálezy. Popisuje původní materiály a navrhuje dobové ekvivalenty.
Kroje ilustruje na fotografiích částí i celků, doplňuje vlastními náčrtky. Nedocenitelnou součástí sešitů je potom střihová příloha, která umožňuje oděvy nejen vyhotovit, ale i ozdobit, neboť Šotková na papír zachytila i motivy výšivek aj.
Tato příručka zajišťuje určitou konzistenci při obnově, neboť pokyny jsou dosti přesné. Pokud pracujete jako jednotlivec, využijte její motivy (třeba přeskupené), určitě brzy narazíte na "sesterský" kousek a v kraji tak nebudete vybočovat.
Pokud šít nechcete, je knížečka pěkným a srozumitelným úvodem do krojového názvosloví vaší oblasti.
Kdyby nebyla v antikvariátech tak drahá, pořídila bych si ji o domů. POZOR, při nákupu z druhé ruky si ověřte, kolik který sešit má obsahovat střihových příloh a zda jsou skutečně přiloženy.
Máte-li průkazku do knihovny, knížky si můžete přečíst online v Národní digitální knihovně.