 |
| Čepec s holubičkou pro svobodnou, Blažena Šotková |
Zdobené konce mašlí totiž vylézají z jejich vnitřků, oba ve stejné "výšce". Přečetla jsem toho o kroji už docela dost, ale jak toto drží pohromadě, to jsem nikde nevyčetla. Paní Šotková píše o slepení škrobem, ale to stále konstrukci nevysvětluje.
Proto jsem využila svou návštěvu depozitáře, abych přišla záhadě na kloub. Samotnou paní etnografku jsem dotazem zmátla, přestože kdysi čepce sama škrobila a pro výstavu chystala. A tak mi jeden přinesla. Moje podezření se potvrdilo, uvnitř je ještě kousek motouzku, viz můj neumělý obrázek. Holubička se naškrobí, narýhuje, poskládá do harmoniky a přichytne motouzkem, nakonec se na čepec přidělá pomocí zlaté stuhy, která vše skryje. Tento systém umožňuje i poměrně snadné znovupřidělání v případě praní, nic není třeba párat.
Prohlédla jsem si také tzv. uzlíčkový čepec. Dlouhou dobu jsem si lámala hlavu nad touto technikou výšivky, až mi paní Stránská napověděla, že jde o tzv. Marseilleské prošívání. Ve světě jsou oblíbené zvláště přehozy na postel zhotovované touto technikou, návod najdete na YT:
Česká specialita je v tom, že volné plochy nejsou prošívané (quilting) ale vyplňované tzv. francouzskými uzlíky. A měřítko toho všeho je šíleně titěrné. Jednu fotku jsem stihla pořídit.
Za co bych si však utrhla hlavu - nepodívala jsem se na rubovou stranu! Tak třeba příště.
PS. zaslechla jsem, že při covidu se někdo z Plzně dal do vyšívání takového čepečku...a stále ještě vyšívá....
Motouzek - nádherné slovo.
OdpovědětVymazat