sobota 11. března 2023

Lovení pravdy v útrobách archivu, aneb jak je to s tím krojem

"Rozdělení věd: Nedá-li se věc pochopit selským rozumem, jde o matematiku. Když to nedává žádný smysl, pak se jedná buď o ekonomii, nebo o psychologii. Jestliže to zapáchá, je to chemie."  - Muphyho zákon


A já dodávám: když si to dělá, co chce, je to biologie. A ta zkoumá vše živé. A kroj je živý až běda. Protože jsme zjevně národ tvrdohlavých mezků a rebelů, i přes to, že kroj měl v každém kraji přesně daná pravidla, udělala si ho každá paňmáma, jak jí to zrovna vyšlo. Aniž by o tom zanesla info do katalogového štítku! Snad proto, že měla v plánu ho nosit, ne skladovat mezi naftalínem v hlubinách muzea.

A když se vynořili etnografové, bylo už skoro pozdě. Do toho se začalo s "obnovou" kroje, kdy vznikaly kroje další, které už dnes jsou ale také staré a cenné, a tak se míchají ve sbírkách s kroji staršími. Mezitím porůznu mizí materiál na výrobu kroje a tak se může stát, že kroj je sice z materiálu novějšího (to patrně dokážeme určit), ale je střihu staršího. A teď se v tom vyznej, milánku!

Bohužel zatím neexistuje online encyklopedie všeho (zatím není ani kompletní textilní encyklopedie, natož její česká verze...). Když řeknete třeba baroko, je to jindy ve Francii a jindy v Čechách - a to vůbec nemluvíme o vesnicích, kam to dobublalo až se zpožděním. Doba vzniku, materiál a styl jsou tedy tři různé věci. A etnograf je potom člověk, který tvrdí čtvrtou, která všechno předchozí vyvrací.

Slova etnografů k nám nemusejí dosáhnout přes časovou propast, nebo přes to, že odborníkovi je ledasco jasné, zatímco laikovi nikoliv. Obrázek řekne více, než tisíc slov. Jenže ne každý kraj má svého Augustina Němejce, úžasného krojomalíře a téměř krojového současníka. Často vyplavou na povrch také fotografie, černobílé, kolorované i barevné. Ale můžeme jim věřit?

U nás v Plzni máme štěstí, máme obsáhlou sbírku negativů na skle, některé již z poloviny 19. stol. A jsou na nich i kroje. Třeba tady:


Jenže pokud koukáte, jaké má děvče pentle, mohla by vám ujít kašírovaná "selská izba", která se za dvojicí nachází. Kroj je patrně původní, ale oblékal ho možná někdo, kdo nemusel nutně vědět jak...

Jste-li však internetem prolezlí, jako já, identifikujete shodné pozadí také na této fotografii,

jejíž kolorovaná verze se nachází v Tauberové s popiskem, že obrázek věnovala Etnografickému oddělení Národního muzea paní Švarcová z Plzně roku 1880. A to už zní líp.

Ale ne vždy má člověk šťastnou ruku. Jako laik těžko mohu soudit, ale níže uvádím několik obrázků, které mi přijdou minimálně podezřelé.

Obrázek snad ze Šotkové? -> cca 1950
Kroj nalevo jistě patřil ženě, která se na Táborsko přistěhovala z Chodska, vrapovanou sukni možná rozžehlila, ale starší polámaná stuha ji prozrazuje. To není úplně šťastný postup pro výrobu kroje.

Další obrázky jsou z Tauberové, fotila Olga Tlapáková. Aby si někdo nemyslel, že je snad chci hanit - publikace má téměř 500 stran, fotografií je v ní nespočet, pro každou bylo třeba na figurinu narafičit kroj v různém stupni rozkladu. Výroba téhle knihy musela být ŠÍLENÁ dřina. 

Proto není divu, že se vloudila jedna sukně předkem dozadu. Bílá část* patří pod zástěru, krajkovaná vzad.

Kroj z Prahy (Tauberová)

Podobná šetrnost v materiálech se užívala i jinde, zde bych řekla, že cípy z horší látky patří zastrčit pod sukni...

Šněrovačka Litomyšlsko (Tauberová)

Na druhou stranu je sukně viditelně velmi stará a udělat to obráceně možná ani nešlo. Ovšem i takové obrázky jsou pro čtenáře cenné, ne vždy chceme vidět, jak se kroj nosil, někdy nás třeba zajímá i střih. Pokud chceme podobný oděv šít, velmi cenný bývá i pohled z rubu...

Konkrétně u šněrovaček je tu potom ještě ta možnost, že se v různých krajích a různých dobách nosily jedním či druhým způsobem. Např. na fotografiích z vítání T.G. Masaryka v Pojizeří má polovina děvčat šněrovačku tak a druhá onak... Já bych to uzavřela tak, že nositelka této, ji patrně měla v plánu nosit zastrčenou. Pokud nějakou podobnou nepodědíme, nemusíme si s tím dělal vrásky, neboť dnes už nejspíše zaplatíme brokát na celou.

Od "dívat se" k "vědět co vidím" vede křivolaká cesta.  Snad proto je tak zábavná. Ať už pátráte po čemkoli, nezapomeňte používat hlavu!


* v Tauberové se mmj. dočtete, že tato část sukně měla dokonce vlastní název, říkalo se jí "dostdobrý" či "ledacos"

„Rozdělení věd: Nedá-li se věc pochopit selským rozumem, jde o matematiku. Když to nedává žádný smysl, pak se jedná buď o ekonomii, nebo o psychologii. Jestliže to zapáchá, je to chemie. Nefunguje-li to, je to fyzika.“

Zdroj: https://citaty.net/citaty/1990243-murphyho-zakon-rozdeleni-ved-neda-li-se-vec-pochopit-selskym-roz/

„Rozdělení věd: Nedá-li se věc pochopit selským rozumem, jde o matematiku. Když to nedává žádný smysl, pak se jedná buď o ekonomii, nebo o psychologii. Jestliže to zapáchá, je to chemie. Nefunguje-li to, je to fyzika.“

Zdroj: https://citaty.net/temata/matematika/
„Rozdělení věd: Nedá-li se věc pochopit selským rozumem, jde o matematiku. Když to nedává žádný smysl, pak se jedná buď o ekonomii, nebo o psychologii. Jestliže to zapáchá, je to chemie. Nefunguje-li to, je to fyzika.“

Zdroj: https://citaty.net/temata/matematika/
„Rozdělení věd: Nedá-li se věc pochopit selským rozumem, jde o matematiku. Když to nedává žádný smysl, pak se jedná buď o ekonomii, nebo o psychologii. Jestliže to zapáchá, je to chemie. Nefunguje-li to, je to fyzika.“

Zdroj: https://citaty.net/temata/matematika/
„Rozdělení věd: Nedá-li se věc pochopit selským rozumem, jde o matematiku. Když to nedává žádný smysl, pak se jedná buď o ekonomii, nebo o psychologii. Jestliže to zapáchá, je to chemie. Nefunguje-li to, je to fyzika.“

Zdroj: https://citaty.net/temata/matematika/

2 komentáře:

  1. Když si to dělá co chce, je to biologie. Anebo program. Viz programátorské desatero:
    Programátor dělá co umí, program si dělá co chce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nene, počítač dělá, co mu poručíte, ne, co byste rádi...

      Vymazat