Beru roha do Zbiroha!

 Výlet začíná výborně, jen co vyjdu před dům, zjišťuji, že tram č.4 nejede - to je v Plzni podobná pohroma, jako když v Praze nejede metro. Naštěstí mám nedaleko ještě železniční zastávku, odsud jsem na Hlavním nádraží hned - pokud něco pojede. A ono jede, za dvě minuty po mém příchodu, takže nabírám prudký náskok třiceti minut, které trávím hypnotizováním tabule odjezdů, protože můj vlak je z těch, jejichž kolej se objeví až na poslední chvíli.

Odrážíme z druhé koleje. Za okny ubíhá ještě zimní, ale krásná, česká krajina. Potoky po včerejší bouři bublají v meandrech. Menší i větší vesničky. Při přestupu na autobus v Kařezu si připadám trochu nepatřičně, neboť řidiči autobusu všichni říkají "Ahoj, Jardo!" jen já "Dobrý den." Ve Zbirohu jsem zanedlouho.

A co tam, v tuto roční dobu a ještě ke všemu v pátek? Jdu bádat do do depozitáře Západočeského muzea v Plzni. Domluvila jsem si termín s paní etnografkou, podepisuji smlouvu a hurá na to. Mám zapůjčený vlastní kumbálek a několik pravých starých baboráků k prohlídce. Přinesla jsem si všemožné náčiní jako pravítko, metr, kuchyňskou váhu a barevné vzorníky. A hlavně fotoaparát, který slouží nejen k záznamu, ale bezvadně zastoupí také lupu - když se člověku podaří zaostřit. Myslím, že měření byla celkem úspěšná, již brzy uvidíte výsledky.

Byla to moc zajímavá akce a i přes to, že depozitáře jsou tak trochu jako Tajemný hrad v Karpatech, můžete se do nich vydat i vy. Třeba taky ochutnáte štrúdl pana ředitele...