Podvečer u Voglových

Využila jsem smutného výročí 80 let od deportu plzeňských Židů a navštívila komentovanou procházku po jejich stopách. V průběhu věků tu pochopitelně zanechali mnoho otisků, odvezeno jich bylo na 3 tisíce, nemůžu tedy zmínit všechny. 

I neplzeňští jistě vědí o tzv. Nové Synagoze, která je na Klatovské třídě, nedaleko páteřní zastávky Sady pětatřicátníků. Je jednou z největších v Evropě a těžko ji přehlédnout. Kdo na ní nechá své oči spočinout déle než dvě vteřiny, všimne si i nehezkých reklamních poutačů na fasádě. Ty jsou tam patrně kvůli probíhající rekonstrukci a pevně doufám, že zmizí. Ke znovuotevření by mělo dojít údajně již v dubnu, a na návštěvu můžete zavítat i vy, běžní smrtelníci, protože synagoga se využívá ke koncertním účelům.

Teď vás asi bude zajímat, kdeže je Synagoga stará, že? Máme štěstí, protože i ta se zachovala. Já, jako náplava, jsem netušila, že kolem ní častokrát chodím. Až příště půjdete Smetanovými sady okolo lékárny Menora, odvažte se a vklouzněte do průjezdu. Okouzlí vás dům s dřevěnou pavlačí a proti němu zrekonstruovaná Stará synagoga, za ní potom synagoga tzv. pomocná, za které zbylo jen obvodové zdivo a která slouží jako symbolická vzpomínka na deportované, její podlaha je vystlána kameny se jmény těch, kteří se již nevrátili.

Ať už navštívíte jednu či druhou, neujde vašim zrakům uspořádání. Synagoga nesloužila jen účelům náboženským, využívala se i ke shromažďování či jako škola. Promluvy o bohu původně probíhaly s řečníkem ve středu, pódium a stoleček, to je moderní záležitost. V čele nestojí oltář, ale dveře s baldachýnem na jejichž vrchu stojí desatero a po stranách dva sloupy jako "pilíře víry". Za těmito dveřmi je potom ukrytá místnost s Tórou. Nutností jsou potom ochozy, protože ženy a muži musejí být od sebe odděleni, resp. žena pověřená domácností nemá povinnost do synagogy chodit. Pánové jsou povinni  před bohem si krýt hlavu, proto pozor, ať po křesťansku nesmeknete...

Pokud jste spíše pro světské radosti, nabízí se vám možnost navštívit tzv. Loosovy interiéry, které byly všechny vybudovány pro židovské rodiny, slovo dalo slovo a objednáno jich bylo cca 13. Rakouský architekt, rodák z Brna, na nich strávil tolik času, že se v Plzni potřetí oženil, žel válka do toho hodila vidle. Dodnes se dochovalo 8 interiérů, postupně dochází k jejich opravám, přístupných je jich momentálně asi 5. My jsme navštívili dva pokoje, které zbyly z bytu Voglových.

Pro nás, osoby zvyklé z IKEA na jakousi severskou unylost je až k neuvěření, že modernistický architekt hlásal, že "Ornament je zločin", neboť interiéry jsou velmi zdobné. To, že byly postaveny tak, aby je bylo možno co nejvíce využít, aby sloužily člověku, to už se jim odepřít nedá.*
Shlédli jsme obývací pokoj a jídelnu. Unikátní byl čas naší návštěvy, většina fotek na internetu je pořízená za bílého dne (ono se pak taky lépe fotí, že...). Jenže červenozelený interiér obývacího pokoje pak neukáže svoji útulnost. Za okny vánice, v rádiu tiše praská a z kakaa stoupá pára. Díky tomu, že pokoj je vybaven replikami křesel, můžete se na ně i usadit a vyzkoušet tak např. pověstné křeslo od samotného architekta - bude-li vám pohodlné, zakoupíte zde. Všimněte si také důmyslných svítidel, která svítí nejen pod stínidlem, ale mají několik žárovek umístěných taky hned u stropu, to už dneska neseženete a přitom to dává smysl, aby pokoj nebyl jako kobka. Oproti tomu jídelna, ta září jako taneční sál - ostatně je také plná zrcadel a blyštivého skla. Slyšíte, maminka už volá k večeři...

*Přečtěte si tento tenký, dvacetistránkový svazeček, ozvěny Adolfa Loose pak uslyšíte na Karlově, o 50 let později, i dnes...