Perun, Imbolc, Hromnice

Trůn paní zimy začíná odtávat a zářivé démanty na její koruně ztrácejí lesk. Také už není z nejmladších.

Na ostrově Man u starých Keltů je dokonce "chmurnou stařenou" Caillagh ny Groamagh a pranostika pro příchod jara byla taková: jestliže bude hezké počasí a stařena nasbírá dosti dříví, bude zima ještě tuhá, naopak, pokud je 1. února zlé počasí, čarodějnici dříví na dlouho nevydrží a raději přičaruje jaro.

Počátek února je časem pozorování přírody a jejího probouzení. Ať už znaky přicházejícího jara spatříme, či nikoliv, do chlévů se dostaví zcela určitě, neboť je čas bahnění ovcí - rození jehňat. A to je často pěkná noční práce pro hospodáře. Není divu, že v tomto čase se proto otáčel ke slunečním božstvům pro "světlo". S krásnými jehňaty přicházelo vítané obohacení jídelníčku v podobě mléka. Snad z výrazu oi-melge „ovčí mléko“ snad staroirské i mbolc „v břiše“, je původcem keltského svátku Imbolc, kdy se zapalovaly ohně na počest bohyně Brigid, po christianizaci splynuvší se sv. Brigitou. Na její počest se vyráběly slaměné panenky či tzv. Brigitiny kříže a lidé věřili v její požehnání a ochranu, a to jak domácnosti, tak dobytka.

Jižněji, u Slovanů, přicházela počátkem jara dokonce doba prvních bouřek a hromobití, proto není divu, že se zapalovaly ohně a obětovalo se bohu Perunovi. Proti blesku potom svou domácnost ochráníte netřeskem, nejlépe si ho vysaďte rovnou na střechu. A když naši předci uslyšeli první hrom, hýbali doma s nábytkem a na dvoře máchali nářadím. Myslím, že nebude vůbec od věci rozhýbat nástroj nám všem vlastní - svoje tělo. 

Zcela z jiného soudku jsou potom na 2. února připadající Hromnice. Vycházejí z židovské tradice, kdy žena, po porodu nečistá (40 dní u chlapce a 80 dní u dívky), přináší do chrámu oběť, aby byla očištěna a zároveň přináší poprvé potomka. Stejně to bylo u dobré židovky Marie, která přináší Ježíše, který jest prorokem Simeonem prohlášen za světlo, které povede národy.  Tento, pro budoucí křesťany významný den nemohl zůstat bez oslavy, nakonec přetrval rituál pochodů se svícemi a jejich svěcení. 

A co udělá správný "křesťan-pohan" s takovou svatou svící? Zapálí ji v nouzi, aby ho ochránila před tmou jak skutečnou, tak duchovní - v případě nemoci či úmrtí bližního, nebo když se venku zatáhne a zahřmí. Odtud svíčky hromničky, jakož i název celého svátku.

Ať už je vám milé to či to, zapalte svíčku, chybu neuděláte v žádném svátku. Taky můžete uklidit a pořádně vyvětrat. A já říkám, že procházka na svěžím vzduchu taky nemůže uškodit. Třeba si přinesete "něco do vázy"...