Opět o komínu

 Tak jako dobří holubi se vracím, abych Vám vyprávěla o komínu v Goldscheidrovce. Díky již zmíněnému sdružení se můžete podívat na komín na videu a to prakticky ze současnosti.

Já jsem se zatím ponořila do archivů, abych zjistila, jak že je to s rodinou Goldscheidrovou. 

Alexander Goldscheider, na kterého jsem odkazovala minule, je prapravnukem bratrance zakladatelete naší továrny na keramiku. Není proto divu, že s keramikou nemá moc co do činění. Důležité však je, že žije a že napsal knihu, kterou lze vypůjčit v naší knihovně. V ní se dozvídáme o osudech jeho rodiny za druhé války i po ní. Členové rodiny, kteří jsou "známí" jsou na obrázku vidět, ostatní nechávám spát (omluvte strom, určitě je nakreslený špatně, ale pro ilustraci stačí). A historie jsou to až neuvěřitelné, co jedna rodina zvládne za život zažít. A že to byly časy různé. 

Historií se tu mezi blogy rochníme kde kdo, rodinná alba se zajímavými fotkami a napínavé historky. Pátrání po mých vlastních předcích, to je spíše řada nehodných mužů a nešťastných žen. Nemáme v rodu boháče ani vysokoškoláky, spíše nějaký ten úředník a poklízečka,  poloviční sirotci a nevlastní sourozenci. Což samozřejmě není žádná ostuda, jen jsme z těch, co dbali na "co by na to lidi", nikdy jsme si nekoupili autobus, abychom jako CK objeli Evropu, ani nedělali rozhovor s Remarquem.

Tahle rodina, to je jiná, kuráž jim nedošla ani v časech nejtěžších, v Terezíně a Osvětimi. Poslechněte si báseň, kterou svolával Alexandrův tatínek František k divadelním představením "pod komínem". A zkuste taky najít trochu té kuráže, ať už nás čekají jakékoliv časy.

Podruhé ze staré synagogy, podruhé o komínu, 80 let od plzeňských transportů, historie se zase opakuje... Tak nezapomeň, důležité je zůstat člověkem.