Ať to máme české!

 Kdo sem občas zavítá, ví, že tu může sledovat cestu jednoho začátečníka a chobota za výšivkou. Ne, nesedla jsem si jednoho pěkného dne a neřekla si "mým koníčkem bude vyšívání" ani jsem neměla v rodině žádné nadané předky, kteří by mi ukázali všelijaké triky. Jen jsem skončila v ruce s jehlou a nití a chvilkou času. Dnešní člověk hned neběží do knihovny, když už, zapne internet.

Tam pátrá v jazycích, kterým rozumí, což je mateřština a v mém případě angličtina. Jak jste si všimli, převažují články s tematikou anglického vyšívání. Čím to je?

V Anglii i u nás sílila po průmyslové revoluci touha po návratu uměleckých řemesel. V Anglii se umělci a řemeslníci sdružili ve hnutí Arts and crafts, pod vedením Villiama Morrise a společníků. Více:

Posláním nebylo pouze zachovat tradiční výrobní techniky a procesy, ale poskytnout umělecky kvalitně zpracované zboží denní potřeby tak, aby se řemeslníci byli schopní uživit. Nezapomnělo se ani na školství a výchovu nové generace. A kde je škola, tam jsou osnovy, učebnice a názvosloví.

Již v roce 1872 vznikla škola zaměřená na výšivku - Royal school of Needlework. Ta dnes nabízí od víkendových kurzů po tříletý tutorský program, po jehož absolvování budete nejen umět vyšívat, ale též třeba výšivku restaurovat.

V Čechách se výšivka skrývá možná v knihách a muzeích, dopátrat se něčeho na internetu je obtížné. Sem tam narazím na nějakou bakalářskou práci, kde je zmíněno pět stehů aby se neřeklo a tím to hasne. Když se chcete něco naučit, důležitá je ale i historie, souvislosti a v neposlední řadě potom technika vyšívání. Často zápolím s názvoslovím, protože mi není jasné, jestli už nějaké ucelené máme. Populárně naučné weby obsahují stále stejných 5 stehů. Najít, jak se ten který nový nazývá česky, to je někdy boj. Nedávno jsem narazila na první vlaštovku:

 Sice zatím zachycuje textilní techniky z poměrně omezeného území, ale dělá to docela dobře, můžete se toho mnoho naučit. Jedná se o oceněný projekt ke stejnojmenné knize, kde se toho zajisté dozvíte ještě více, zajímá-li vás (zvláště z krojového hlediska) Uherskobrodsko, moravsko-slovenské pomezí a Kopanice. Umíte si představit, kolik se toho skrývá v celé zemi? Vědět tak ještě odkud a kam šijeme... I my bychom mohli napsat úžasnou knihu a založit vysokou školu vyšívání, protože řemeslo, to nám vždycky šlo.