Kliknutím na odkaz se dostanete k recenzi
Dnes se tedy podíváme na zoubek této knize. Rozdělila bych ji na dva celky - jeden se zabývá historií kroje, druhý pak jednotlivými oděvními součástmi s bohatou obrazovou přílohou.
Ano, a občas naleznete v kroji dané styly dávno po tom, co na královských dvorech vyšly z módy a někdy je jich vedle sebe hned několik. Nejsem v tomto tématu zrovna kovaná, tak jen několik ukázek dobře rozeznatelných. K ruce jsem si půjčila publikaci Moniky Tauberové - Lidové kroje (1. díl, Čechy) - kde jsou krásné fotografie krojových celků z archivů Národního muzea.
Jak už jsem psala dříve, k našemu kroji patří velký (cca 140 x 140 cm) šátek z hedvábného brokátu s třásněmi. Ten správný není k sehnání, v české Hedvě můžete sehnat pěkný, ke kterému si ale budete muset třásně navázat sami a budete-li shánět hedvábí, taky se naběháte. Tak jsem pátrala online i v zahraničí.
Díky němu můžu svůj kabátek ke kroji považovat za akurátní, neboť mezi lety 1812-1830 se údajně nosil kabátek bělavý, ne úplně bílý. Hurá.
Kabátek jsem o víkendu vyzkoušela v masopustním průvodu, který pořádá místní spolek Mladina a který se v programech vždy objevuje později, než ostatní akce. Nevím proč.
Tradičně se o masopustu pečou koblihy, ale já nemám příliš v oblibě smažení, tak jsem přemýšlela, které jiné pečivo by šlo ještě plnit. Mám totiž v šupleti nevyužitou násadku právě na plnění koblih.
Protože už jsem ho dlouho nedělala, padla volba na odpalované těsto. Trochu jsem upravila recept ze staré kuchařky:
Jak jsem slíbila, pátrala jsem po větších krabicích pro své žížaly. Z pětilitrových jsem chtěla přejít tak na dvojnásobek. A pak jsem se neudržela a pořídila tyto, srovnej původní nahoře: