Kroj jako cesta do historie

Jaké je vaše povědomí o kroji? Máte ho spojený s dechovkou a moravskou vesnicí? Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, že to tak není. Když už se s krojem setkáte, jistě si všimnete, že zvláštním způsobem tvaruje postavu, jinak, než jsme dnes zvyklí. Nejedná se ovšem o nějaký selský výstřelek, ve skutečnosti jde o odkaz dobové módy - té, co znáte z hodin dějepisu, a kterou vídáte na podobiznách šlechticů a šlechtičen.

Ano, a občas naleznete v kroji dané styly dávno po tom, co na královských dvorech vyšly z módy a někdy je jich vedle sebe hned několik. Nejsem v tomto tématu zrovna kovaná, tak jen několik ukázek dobře rozeznatelných. K ruce jsem si půjčila publikaci Moniky Tauberové - Lidové kroje (1. díl, Čechy) - kde jsou krásné fotografie krojových celků z archivů Národního muzea.

Kroj plzeňský ženský, o kterém zde na blogu mluvím nejčastěji, má svůj původ v baroku a rokoku. Najdeme je skryté ve šněrovačce a rozměrných sukních se spodničkami, v šátku, který se do šněrovačky zastrkoval, v červených punčochách a botech s přezkou. Ale odkud máme krejzlík (límec košile), to se mě neptejte. Že by ještě z rudolfinských límců?

 Bílé punčochy mužů pod krátkými koženými kalhotami a modrý kabátek jako by vypadli z tohoto empírového vtípku. 

To jsou ovšem vzpomínky 100 - 200 let staré, budeme-li hledat, promítla-li se do kroje i móda "současná", také najdeme. Konkrétně kroj plzeňský se datuje někam mezi roky 1830 - 1860. To je doba Boženy Němcové, jejíž podobiznu máte možná vypálenou v paměti podobně, jako já. Pokud ne, pro představu poslouží minisérie České televize z roku 2021. Kostýmy by odpovídaly, to, jak se podařilo herečky korzetem vytvarovat do chtěné siluety, už je horší.  Ale přiznejme si - kdo dnes má taková ramena? Online si můžete zalistovat třeba zde.

 Období klasicismu a biedermaieru s typickými zaoblenými rameny nás navádí ke krojovému kabátku se zvýšeným pasem a širokým výstřihem (1. obr.). 

 Neoddiskutovatelným zástupcem je potom novější kabátek, už po vzoru městském, tzv. špenzr, který najdeme napříč různými kraji. U něj vás zaujmou tzv. "šunkové rukávy", tenké u zápěstí a obří, zaoblené v ramenou, které svým tvarem připomínají právě šunku. 

Špenzr Mělnicko, Karlovarsko (Tauberová)

 Tyto styly pak vidím i v naducaných rukávech krojové košile, nebo v posazení sukně a soustředěním látky do zadních partií - včetně honzíků.

Zvýšení pasu až do empírového stylu pak pozorujeme např. v kroji Litickém, (to je dnes od Plzně, co by kamenem dohodil). Na obrázku je vrapovaná vlněná sukně, jako na Chodsku (Domažlice, Postřekov), její poloha je však vyšší. Také střih košile už je "moderní", se spadlými rameny a naducanými rukávy. Dobře je to vidět i na košili z Blat.

Litický kroj zezadu (Tauberová)

 

Detail košile (Tauberová)

Litický kroj je však výjimkou, myslím, že většina ostatních českých krojů je v siluetě (zvláště pak sukni) dosti podobná tomu plzeňskému, liší se materiál sukně, poloha stuhy, typ zástěry, ale pas je víceméně umístěn podobně.

Částí kroje, ke které jsme se dnes nedopracovali, je pokrývka hlavy. Tady totiž vládne veliká pestrost. Jestli z toho budu moudrá, povím vám, až navštívím naši vědeckou knihovnu, kde už mám něco vyhlídnuto.

A co vy, už v kroji vidíte, kromě Mařenky z vesnice, taky otisk světové módy?