Pro různé folklorní i jiné akce mám nachystaný svůj Svéráz, než dokončím kroj. Dle akce ho můžu vzít v civilnější či folklornější variantě. S tou folklorní mám potom problém s pokrývkou hlavy, protože můj ježek s tím moc neladí. Šátek do letního parna taky nic moc.
A tak jsem vytáhla dlouhý pruh bílé bavlny, který jsme kdysi na tanečcích nosily jako turban. Zavázat ho dozadu a udělat mašli nebyl velký problém, teď ji jen donutit, aby držela tu správnou pozici...
Díky němu můžu svůj kabátek ke kroji považovat za akurátní, neboť mezi lety 1812-1830 se údajně nosil kabátek bělavý, ne úplně bílý. Hurá.
Kabátek jsem o víkendu vyzkoušela v masopustním průvodu, který pořádá místní spolek Mladina a který se v programech vždy objevuje později, než ostatní akce. Nevím proč.
Naposledy jsem psala o Prodané nevěstě a kostýmech. Vás ale jistě zajímá, co jsem si do divadla vzala já, když už měsíce trpím "krojovým postižením". Sukni už bych měla a teď šněrovačku.
Při studiu Šotkové člověk zjistí, že mnoho součástí našeho kroje se zreplikovat nedá, neboť materiály dříve vyráběné podomácku dnes již neseženete, strojová náhrada za ně neexistuje. Já si ale myslím, že je škoda, aby kroje zůstaly zavřené v muzeích, nebo je smělo nosit jen pár šťastných, kteří měli štěstí na bohaté a zručné předky. Kroj se obnovit nějak dá vždycky, ale je to náročné a drahé.
Tímhle článkem začínám sérii, ve které budu zhotovovat oděv inspirovaný krojem, ale určený k běžnému nošení. Čert je v detailech, odkazy na kroj budou viditelné tomu, kdo náš kroj zná.