Vermikompostér n°5, příliš živo?

Situace v kompostéru se uklidnila, rašelina poskytla žížalám potřebné útočiště a podařilo se snížit příliš vysokou vlhkost. Na tu zareagovaly i další organismy, které přišly možná s původním kouskem kompostu, se zbytky zeleniny, či trávy. A to půdní roztoči. Zpočátku jich bylo hodně, téměř pokryli celý povrch. Jak jsem zjistila, na českém internetu se o roztočích v kompostéru mnoho nedozvíte a na fotkách těch, kteří o vermikompostování něco napsali se prakticky vyskytuje jen krásná černá půda ze které občas úhledně vyčuhuje slupka od brambory.

 

V zahraničních zdrojích roztoče naleznete pod heslem "soil mites". Někteří jsou z nich zděšeni a vidí je jako problém. Já bych to tak černě neviděla.

Když se podíváme pozorně, rozeznáme mezi roztoči vícero druhů. Konkrétně u mě jsou malí bílí boubelatí a hnědí nohatí. Důležitým poznávacím znakem roztoče je jeho rychlost.

 Bílí nikam nespěchají, jedná se totiž o rozkladače. Osobně si myslím, že by mohlo jít o druh collohmannia  ze skupiny pancířníků, ale jsou příliš malí, okem těžko určit. Žížalám nijak neublíží, kromě toho, že si konkurují v potravním řetězci. Ale taky jsou patrně následkem toho, že jsem trochu překrmila -> vlhkost a už se to veze. Na druhou stranu ale s přebytky pomáhají zatočit...

Hnědí jsou oproti nim běžci, jedná se totiž o predátory. Když budu mít štěstí, mohli by to být ti, kteří jsou známí pod názvem "cucumber mite"  a ochraňují zeleninu před různými škůdci. Tito si také nana žížalu netroufnou. Co jim ale chutná, to jsou larvy drobného hmyzu. A ty já na dnešním menu mám. Již dříve jsem psala, že letos bojuji se smutnicemi. Jsou to drobné tmavé mušky, které se ochomýtají okolo vlhké půdy, kam kladou vajíčka. Jejich larvy mají tu záslužnou činnost, že se živí plísněmi, ale bohužel taky mladými kořínky. Větší rostlina to zvládne, ale čerstvou setbu vám zlikvidují.

A ty, co jsem viděla vylétat z kompostéru, jsou ještě jiné, snad jde o nějaký druh muchnic, podle toho, jak se plížily všude v páru... Kdo ví, ale beztak je nechceme. Budu doufat, že "hnědí" s nimi zatočí, ostatně jsem viděla na víčku, jak právě tohle dělají. A proti hmyzákům provedu úpravu víka, ve kterém místo několika malých otvorů vyřežu jeden velký, který překryji netkanou textilií, to jim zabrání v rozletu.

Dále se ještě pokusím trochu snížit vlhkost a budu doufat, že ekosystém se ustálí v nějaké přijatelné rovnováze. Žížaly se zdají být spokojené, celkem halasně mlaskají a když nějakou potkám na povrchu, pohybuje se s klidem a vypadá vitálně. Teď už jen se udržet a krmit střídmě, uvidíme, s čím přijdu příště.