Až já budu velká, nebude ze mě selka II

Naposledy jsem psala o Prodané nevěstě a kostýmech. Vás ale jistě zajímá, co jsem si do divadla vzala já, když už měsíce trpím "krojovým postižením". Sukni už bych měla a teď šněrovačku.

Jistě jste si minule všimli, že jsem ke tvoření využila šaty, ty už "horní díl" jaksi mají. Ten můj má čirou náhodou přední část ze dvou dílů. Tzn. stačí povolit jeden šev a vložit šněrování... Dírky, zvané průchodky, připevníme pomocí kladiva.

 Pro správnou siluetu jsem použila střih na šněrovačku od Šotkové, konkrétně část od pasu nahoru. Obrys jsem obkreslila na původní živůtek šatů. Okolo obkreslených obrysů jsem nechala přídavky 1 cm a vystřihla. Přídavky hlavní látky a podšívky  jsem založila dovnitř, nastehovala a vyžehlila. (Čáru mám totiž předkreslenou propiskou, která zahřátím zmizí.) Nakonec jsem obě látky sešila strojem tak, aby podšívka byla  těsně skrytá uvnitř.  

Krojová šněrovačka je vyztužená množstvím kostic (dřívek). Na ty jsem si zprvu netroufla a tak jsem zkusila kostice našívací, které jsem natvrdo přišila na podšívku, zevnitř je to vidět, ale zvenku je iluze dokonalá. U zadního dílu už jsem se trochu osmělila a když jsem zjistila, že podšívka není všitá v pase a kostice lze tedy vsunout mezi šaty a podšívku, skryla jsem je dovnitř. Kdyby měl někdo podobně trhlý nápad dělat šněrovačku z hotového oděvu, vězte, že podšívka je z principu větší než vlastní oblek a proto není vhodné ji k horní vrstvě šitím připevňovat, protože ji nejspíš přichytíte tak, že potom bude táhnout a horní vrstva se bude krabatit.

Nicméně výrobním postupem jsem se zocelila a příště si možná troufnu už i na kostice normální.

Nakonec jsem podle vzoru šněrovačku vyšila, i ozdobné "ryglíčky", které původně jistily kostice proti posouvání a prodření materiálu. Moje kvítky jsou asi robustnější, než má být, na druhou stranu, proč se vyšívat s něčím, co potom ve výsledku není vidět, že?

Moje verze má navíc prodlužovací ramínka, která patří spíše k živůtku s puntem (a šněrování patří do oblasti ramen), ale doufám, že pentle v barvě šatů nebudou moc rušit. 

A zde už je komplet v akci:

Tenhle barevný svéráz budil trochu rozruch v šedých ulicích, při divadelní přestávce dokonce rozvířil debatu "Proč že herci divadelního představení nejsou oblečení jako já?". Nebohý pán totiž netušil, že o tom mám hodně nastudováno a neváhám to vybalit.

Pokud vás nové nastudování zajímá přímo z úst jeho tvůrců, počtěte si na výstavě, která probíhá právě teď na piazzettě Národního divadla. Na velkoformátových fotografiích můžete zkontrolovat třeba to, že Mařenka má alespoň 5 spodniček.

Spoiler

Za sebe musím říct, že se mi nová verze líbila, přišla mi srozumitelná. Kdo se rozčiluje nad tím, že prodanka se z velké části hraje "v teplákách", měl by odvrátit zraky od jeviště a podívat se, v čem přišli diváci. Divadlo jim jen nastavilo zrcadlo. Hudba i zpěv je přesně podle předlohy. Nové nastudování naopak přidává další rozměr - a přidává nároky na herce/zpěváky. Skláním se zejména před výkonem "Mařenky", operní pěvkyni skákající po jedné noze, to hned tak neuvidíte.

Že se divákům představení nelíbí? Při mé návštěvě se vyskytl jen jeden - "Bučivěd".  Stál jen kousek ode mě, a po svém výlevu vždy rychle zmizel, než se rozsvítilo. Třeba mu zaplatili, třeba má jiný problém, snad se mu teď dobře spí. Myslím, že při závěrečném potlesku jsme dali jasně najevo, že my ostatní máme jiný názor.

Kdyby vás ani toto nepřesvědčilo, pak novému nastudování nemůžete upřít tento plus: budí totiž touhu "vidět ten originál" a to i v mladých divácích, což si myslím, že je dobře. Divadlo, které budí k zamyšlení, nemůže být špatné divadlo.

PS. pokud chcete vidět plzeňské kroje, přijeďte k nám na Mezinárodní folklorní festival - jen do neděle 12.6. 2022