Vzpomínky na festival

Zvala jsem vás nedávno na plzeňský folklorní festival. Také jsem se tam vydala. Již cestou jsem si na zastávkách všimla na poslední chvíli vylepených pozvánek na další souběžnou akci - tzv. Plzeňské mumraje. Ta publicitu nepotřebovala, na náměstí byl každý, od čerta po zombii. Současně probíhal víkend otevřených zahrad či výstava kaktusů. Škoda, některé z akcí by ráda také navštívila, ale nedalo se to stihnout. Pokud chcete navštívit naše město tak, aby si zábavu našel opravdu každý, sledujte červnový program v příštím roce.

V důsledku výše zmíněného člověk nevěděl, kam dříve pohledět. Fotila jsem si trvalkový záhon, zdvihnu oči, a proti mně rytíř na koni...

 

A potom už se to začalo šikovat do historického průvodu, u dvora si člověk mohl prohlédnout všechny ty krásné historizující brokáty z české Hedvy, mezi poddanými zaujal třeba sokolník, nebo královský psář.

Za nimi pak nastoupily folklorní sbory z okolí i zahraničí. Snažila jsem se zachytit různé detaily krojů. K vidění byl třeba blackwork, mají ho Bosňáci i Slováci. 

Tato potřekovská (Postřekov, chodsky Potřekovo) tanečnice zase výborně zakamuflovala svůj batůžek.

Mužský kroj z Dambořic si nezapomeňte prohlédnout od kolen dolů.

A jedna perlička nakonec: mužský kroj v Plzni a okolí je si značně podobný, jen my nosíme vestu zapnutou až na několik spodních knoflíků, zatímco všichni ostatní přesně naopak...

Bohužel, tanec a zpěv už vám zprostředkovat nedokážu, na ten už musíte přijet sami...