Až já budu velká, nebude ze mě selka I

 Při studiu Šotkové člověk zjistí, že mnoho součástí našeho kroje se zreplikovat nedá, neboť materiály dříve vyráběné podomácku dnes již neseženete, strojová náhrada za ně neexistuje. Já si ale myslím, že je škoda, aby kroje zůstaly zavřené v muzeích, nebo je smělo nosit jen pár šťastných, kteří měli štěstí na bohaté a zručné předky. Kroj se obnovit nějak dá vždycky, ale je to náročné a drahé.

Tímhle článkem začínám sérii, ve které budu zhotovovat oděv inspirovaný krojem, ale určený k běžnému nošení. Čert je v detailech, odkazy na kroj budou viditelné tomu, kdo náš kroj zná.

A hned se do toho dáme. Začneme sukní. Mezulán, šerku, ani cajk dnes již neseženeme. Já jsem osoba lakomá a nebudu shánět vůbec nic. Použiju, co mám doma. Koupila jsem si před časem šaty, které byly v barvě, po které jsem delší dobu toužila. Ale již v kabince secondhandu jsem tušila, proč je někdo dal do oběhu. Dělají totiž boky jako almaru. Nakonec je to důvod, proč je moc nenosím.

U kroje je ale taková silueta žádoucí. Taky sukně má vhodnou délku a její spodní obvod sedí. Jen tedy není ani z matné ani ze světlé pastelové látky. Co nadělám.

Spodní okraj sukně je třeba ozdobit širší květovanou mašlí. Na tu jsem měla šťastnou ruku a sehnala jsem na bazaru. Mašle patří přišít na okraj, nebo centimetr nad, dolní okraj sukně býval ještě obrouben stužkou v odlišné barvě. Tuto stužku jsem alespoň opticky vytvořila tak, že jsem krojovku přišila cca 0,5cm od okraje.

A teď se dostáváme k tomu, že moje sukně je částečně kolová, zatímco kroj je nabíraný obdélník. Na obdélník přišijete obdélníkovou mašli snadno, na zužující se sukni horní okraj pochopitelně odstává.

Stuhu jsem tedy nastehovala drobnými stehy v horním okraji a nit použila k nařasení a stažení obvodu. O tom, že šít se čtyřmetrovou nití (která vystačí na obvod sukně) je opravdu zábava, asi nemusím vyprávět. Potom jsem faldy proháněla po obvodu sukně žehličkou tak dlouho, dokud jsem nedosáhla obstojného výsledku, který jsem zkontrolovala rozložením sukně do kruhu. 

 

 

Stuhu jsem přišila i po druhé straně, během procesu je třeba dávat pozor, aby varhánky člověk pravidelně podával pod jehlu a nehnal je před sebou. Nakonec jsem odstranila stehovku a znovu vyžehlila. Hned je to veselejší.