Až já budu velká, nebude ze mě selka III

Možná se podivujete, kde se vzal třetí díl seriálu o ne tak úplně kroji, když jste ještě neslyšeli o díle druhém. To proto, že čerstvé novinky nepočkají. Chtěla jsem se vypravit za plzeňským krojem...a nakonec jsem se k němu i dostala, ale úplně jinak a jinde, než jsem zamýšlela.

Moje divé plány, jak se zbavit většího počtu dětí a vyrazit do muzea, kam jede autobus z našeho hlavního města a jen v pracovní dny, překazil drobný fakt, že muzea jsou v pondělí zavřená.

Využila jsem tedy jiné kultury, kterou o víkendu nabízí matička Praha, a to čerstvě premiérované Prodané nevěsty v moderním podání. V Národním. Zaujaly mě totiž kostýmy Kateřiny Štefkové.

V rozhovoru pro MT říká: To, co je vidět na jevišti, je iluze. Od začátku své práce pro divadlo se neustále setkávám s výroky typu: „to požerou světla“, „to přilepíme“ (místo vyšijeme), to přestříkáme (proboha například boty!). Je to v naprostém protikladu k tomu, co cítím třeba v knihovně materiálů a co i mě dlouhodobě zajímá. Například, že jedna barva vyznívá  rozdílnými způsoby na různých površích materiálů, že každý materiál mluví svým vlastním jazykem.

A to je něco, co chci číst a co chci vidět. Při průletu fotogaleriemi jsem zaznamenala častou práci s bílou barvou a dobovými střihy. Nezanikne tak celý kostým ve světle reflektorů? Podívejte na Prodanku (jejíž kostýmy jsou tradičně inspirované právě naším krojem):

Opera ND I Prodaná nevěsta: Maria Kobielska (Ludmila), Doubravka Součková (Mařenka 2), Jiří Hájek (Krušina), Peter Berger (Jeník), Jana Sýkorová (Háta), Roman Vocel (Mícha), Zdeněk Plech (Kecal), Sbor Národního divadla – foto: Zdeněk Sokol

Na mužích vidíme ploché klobouky, kalhoty s padacím mostem i záplavy knoflíků. Co na tom, že některé jsou jen vyšité, stejně se nezapínaly, podobně jako vpravo vidíme rozepnutých několik spodních u kratšího kabátku (podobně jako dnes u saka), tam by si to mohli herci ještě poopravit. Dlouhý kabátec byl nákladný a tedy jen pro velkou slávu - typicky ho měl ženich, ne otec ženicha, ale pro demonstraci majetku to dává smysl.

Na dámách jsou potom k vidění pruhované fěrtochy "baboráky", matné sukně zdobené stuhou, brokátové živůtky (přední část prosím zastrčit pod sukni?) kabátky s velkým límcem zdobené kožešinou, šátky s třásněmi i typické čepce s "holubičkou", stuha na čele.

Zastoupena je i novější varianta kroje s fěrtochem brokátovým, vidím i ozdobné vázání vzadu na sukni, tzv. "kalunky". Košile s nabíranými rukávy a "krejzlík" u krku. Jen šněrovačka má prsa spíše splácnout, než dělat ňadra dmoucí. Vpravo si povšimněte kožešinového klobouku, jeho bílou obdobu má pak na hlavě otec nevěsty.

Dámy v pozadí potom mají pěkné kabátky s volánem a čepce zlaté, které jsou z některé z okolních vesnic, zrovna nemůžu přijít na to, ze které, porovnej např. zde, kde se rozrostla zejména přední část čepce, přitom takový Chotíkov je od Plzně necelých 5km.

Moje hodnocení? Já jsem jsem spokojená, sem tam by šlo kroj na sebe trochu lépe nahastrošit, ale jinak jsou kostýmy velmi pěkně zpracované a kroj je v nich jasně čitelný. A ty kecky? Jestli sedí k novátorskému zpracování opery, to si povíme zase příště...