Než přijde podzim

 

Večery se nám krátí a vedrem zemdlelé listí opadává se stromů. Taky už na vás přichází podzim? Pak přišel ten správný čas otevřít jablečné máslo. Zavařila jsem ho loni na podzim a poctivě hlásím, že úplně v klidu vydrží zavařené tak, jako džem.

Po našem posledním výletu, kdy bylo venku milion stupňů a pak střídavě ve vlaku a ve sklepě zámku asi 10°C, zachvátila naši domácnost rýmička. Ale v tom parnu nemůžu zmrzlinu zakázat, tak děláme alespoň zmrzlinovo - ovocný pohár: jablečné máslo, vanilková zmrzlina, ovoce CDD, nalámaná sušenka, nebo piškot, snítka Aloisie. Je to velká dobrota. Máslo určitě zavařím znovu, jablka jsou snad jediné ovoce, které se letos snad urodí.

Sumak není šumák

 S jistým okrasným invazním stromokeřem mám složitý vztah. Rostl u nás na sídlišti, vcelku hezký stromek, jen ta jeho květenství/ plodenství mi přišla celkem nechutná, zvláště, když se s podzimem válela rozmoklá po ulici.

Na samotě u lesa

 Po loňském úspěchu jsem se zase vydala do lesů porochnit se v ručních pracech. Z plánovaných pěti dnů nakonec došlo jen na necelé tři, naštěstí jsem do toho nezodpovědně skočila po hlavě a jela i přes noc, takže jsem stihla, co bylo v plánu.

Ošatka s melounem

Bod číslo jedna byl dokončit ošatku, která mi rok seděla na skříni a trčela slámou za tři rohy. Naštěstí sezona kopřiv právě vrcholí, takže jsem napletla dostatek provázku a domotala, co bylo potřeba. Výsledkem je miska asi na čtyři jablka, trochu křivoučká, jak jen prvovýrobek může být. Naštěstí je to i výrobek poslední, takže jsem v klidu. 

Letní výlety po Plzeňském kraji

 Letos jsme, mimo jednoho tábora, celé prázdniny doma, a tak jezdíme po výletech. Děti nejdříve chytla soutěž na ČT :D  a tak jsme vyrazili splnit úkoly. 

Nepomuk

Při občasných přeháňkách děti zabavíte v Nepomuku. Od nádraží do centra jde asi 2km procházka po zelené, před cílem děti nalákáte na výbornou zmrzlinu v kavárně Zelenohorská pošta, 30,- za kopeček, bylinková zahrádka k prohlédnutí, pískoviště pro děti. Pokračovat můžete do městského muzea, kde je až do 28.8. výstava plná úkolů a krásných obrázků pro děti.
Ve stálé expozici potom uvidíte sbírku autíček nebo venkovskou domácnost, k dispozici je ještě klasická dětská herna. My jsme do cukrárny dorazili po deváté a z muzea jsme odcházeli okolo poledne. Když si nepřivezete, něco k snědku se sežene v Coopu na náměstí, hned vedle můžete prohlédnout  a oběhnout kostel sv. Jana Nepomuckého a domů z přilehlé zastávky autobusu. Pokud máte děti větší a zachce se vám sportu, jistě můžete zavítat na nedaleký Zelenohorský zámek a návštěvu prodloužit třeba na celý den.

Kabelka z denivek

 Asi ze žalu, že nebylo co jiného v zahradě sklidit ( a taky v tehdejším zápalu košíkářství), zkusila jsem loni v srpnu zpracovat suché listy denivek. Stejně je tou dobou seřezávám, aby jen tak mrtvě neležely v lánu, do podzima ještě obrazí a vypadají hezky. Nutno podotknout, že jich máme opravdu zásobu.

Záhon před a po

Po zkrácení listů na cca 15 cm vybírám ze záhonu světlé šustí, nejlépe za mírného deště, nebo před zpracováním navlhčím. Potom motám klasický copánek ze 3 listů, postupně přidávám. Suché, lámající se, nebo nahnilé části rostlin odstraním.

Z výstavy

Dobové oděvy v národopisném muzeu

Minule jsem si posteskla, co kulturních akcí se u nás koná v jediném víkendu, a že se to nedá stihnout. Stihla jsem, nejen to, co jsem všechno vyjmenovala, ale ještě něco navrch - zvládla jsem ještě pražskou Muzejní noc, ale byla to fuška. Bohužel jsem s sebou nevlekla fotoaparátův přístroj, tak se ani nepochlubím a na většinu akcí už vás nemohu ani vyslat.

Krom muzeí, která jsou stále otevřená - a z nich vybírám plzeňské Národopisné, po rekonstrukci čerstvě otevřené. Je tak nové, že u některých exponátů ještě chybí popisky, což ale nemusí být na škodu, já mám např. sklon vše číst a potom z toho bolí hlava. Všetečné dotazy vám jistě zodpoví ochotný personál. Já byla nadšená.

Moje vrhlíky 2024

 Když jsme viděli, jak to vypadá u sousedů, musíme se podívat i na tu moji skalku. A tady musím přiznat, není tak estetická. Nechala jsem ji volně bujet a z úhledných bochánků suchomilných rostlin je najednou les. 

Není Pařížská jako Pařížská

 Zatímco v Praze se jedná o luxusní třídu, plzeňská sestřenice je kraťoučká ulička poblíž hlavního nádraží, která ústí k železničnímu náspu. Je v ní nějaká ta putyka i další obchody v nedalekých podloubích. Není v dobré čtvrti a miss by taky nevyhrála.

Našla se však dobrá duše, která nad ní nezlomila hůl a vzala si do parády její vrhlíky. Byla jsem před několika týdny u toho a taky přiložila ruku k dílu. Ve skupině to je jiná. Děvčata přivezla i zeminu a kompost, nakoupila rostliny. A tak teď po delší době můžeme konstatovat: rostliny nikdo nerozkradl. Rostliny se s častými dešti podařilo hezky zapěstovat. A pozorování samotné správcové: v okolí vrhlíků se přestaly množit odpadky a nedopalky, sousedé si změny cení.

Do Plzně za kulturou

Začátek června je tradičně obdobím, kdy v Plzni člověk neví, kam dříve skočit. Již zítra nás čeká Muzejní noc, k návštěvě je vícero objektů, já mířím jednoznačně do po rekonstrukci konečně otevřeného muzea Národopisného.

Pokud takhle narychlo nemůžete, třeba stihnete příští víkend, kdy nás čeká Mezinárodní folklorní festival, víkend Otevřených zahrad i Noc kostelů. Taky nevíte, kam dřív?

Přírůstky

 Letos jsem to se setbou nějak zanedbala, ale kdo chce úrodu, musí nalákat opylovače, nejlépe na pestré květy.  Aby byly včas, musela jsem potupně do hobbymarketu. Bloudila jsem mezi regály, až jsem dobloudila do nejzazší uličky, kde je oddělení pro nás, kolenovrty. Mezi rostlinami, které viditelně utrpěly rukou zákazníka, či počasí, jsou potom ty, které jsou úplně v pořádku, jen zrovna nekvetou. A to nejen proto, že už by byly odkvetlé, ale taky proto, že teprve mají poupata.

Ninjadort

 Další ze série hrdinských dortů, myslím, že moje modelářské schopnosti se pomalu zlepšují, dorty pro vnoučata už budou vypadat docela slušně. Tentokrát zadání znělo "Ninjago" a tahle serie překvapivě nemá žádné impozantní logo, kterým by se jednoduše pokryly reklamní předměty a tak jsem se musela dát do figurální práce. 

Naštěstí celou uměleckou práci už provedl na internetu někdo za mě.

Repas botníku VI - hotovo

 A hurá, konečně je tady výsledek. Posledním krokem bylo opatřit botník měkkým sedákem. trochu jsem měla strach, že sedák nebude držet a po dosednutí se bude stěhovat, tak jsem vymýšlela různé varianty, jak na vrchní stranu molitan přilepit a jak přidělat suchý zip pro čalounění, aby drželo na místě a přesto šlo sundat a vyprat. Zvláště jsem se bála, že bude sjíždět z přední strany, kde se látka nedá zahnout, protože by překážela šuplíkům. 

Krojová pátračka I - restaurování zástěry

 Jak jsem již zmínila, zdědila jsem kroj. Zdědila jsem kroj ve velikém lodním kufru, na kterém bylo podepsáno několik členů rodiny a několik adres. Takže není jasné, čí kroj byl a už vůbec mi nepasuje k místům, kde tito lidé žili, nebo odkud pocházeli. Prababička se dosti nacestovala, ale kroj nenosila. 

V jiné hromádce oblečení jsem dostala popárnutou zástěru z černého klotu. Prozatím si myslím, že patří do sady. Ale nechám pátrat i čtenáře, jestli dospěje ke stejnému regionu jako já.

Pěstuj, v čem se dá

 Moji neoblibu v drahých komerčních truhlících a nádobách jistě znáte. Taky víte, že dýně a meloun mívám na VNĚJŠÍ straně balkonu. Dýně jsem měla v truhlíku, ale byl jim malý, meloun v pytli od hlíny, který drží síť, přesto odspodu vypadá, že každou chvílí poletí dolů a barevný pytel také není moc vzhledný. Kde sehnat nádobu vhodného tvaru a objemu? Koumala jsem dlouho, až jsem dostala do ruky plastový nákupní košík ve tvaru tašky. Košík si nekoupíte, tak jsem pátrala dál, zjevně podobná věc frčí a pořídit se dá. Teď ještě za lidskou cenu.