Repas botníku III - nenamáhejte se, pořiďte si větší kladivo

 Minule jsem stahovala barvu odstraňovačem nátěrů, dnes přichází na řadu těžší technika - rotační bruska. Tu opravdu používáme jako druhý krok, protože

a) odstranit ztvrdlý nátěr s ní opravdu trvá

b) šíří prach všude kolem

Trochu špíny ušetří ta s odtahem (poznáš podle toho, že v brusné ploše jsou otvory). Pokud ji, jako já, obdržíš bez záchytné nádoby, věz, že stará lichá ponožka poslouží dobře. K brusce musíš nakoupit brusné kotouče, bude se ti hodit vědět průměr brusné plochy a hrubost smirkového papíru. Čím vyšší číslo, tím jemnější. Na hrubé odstranění jsem brala tak 80 (jaké to má asi jednotky?). Brusný papír drží na brusce pomocí suchého zipu, přilípni ho tak, ať nezakrývá otvory a dobře přitlač.

Repas botníku IV - moření s mořidlem

Pokračujeme v repasu retro botníku. Povrchová úprava dřeva je dle konečného vzhledu dvojí - buď dřevo necháme vyniknout, nebo ho naopak nátěrem zcela zakryjeme. Moje snaha je nechat vyniknout části dřevěné a pochopitelně zakrýt dřevotřísku. Broušení odhalilo patrně smrkové dřevo (nijak zázračné kvality) a bukovou dýhu. Tyto bych potřebovala sjednotit nejlépe do tónu "zlatý dub". Zbytek na bílo.

Na dřevěné části jsem pořídila mořidlo v příslušném odstínu na bázi lihu. Existuje i na bázi vodní, i je levnější, ale brala jsem, co zrovna bylo na krámě. Do mořidla namočíme molitanovou houbičku a namočíme rovnoměrně celou barvenou plochu najednou. Přebytek setřeme bavlněným hadříkem. Mořidlo odhalí, kde zůstala barva, kde je dřevo hrubě zbroušeno, nebo třeba jako tady - zbytky lepidla:

To není žádná tragedie, jen musíme ještě brousit. Pro nejlepší výsledek je dobré povrchy zbrousit co nejjemnějším zrnem a nakonec se mi osvědčilo nábytek doslova vyleštit bavlněným hadříkem. Také existuje primer, který uzavře póry povrchu, pro jednolitý vzhled. Ale ten jsem po ruce neměla. Nakonec se mi snad podařilo vše odbrousit a plus minus namořit v rámci možností a kvality daného dřeva. Bukové šuplíky jsou stále o něco oranžovější, ale s tím se moc udělat nedá. Nakonec jsem povrch ošetřila domácí voskovou politurou.

Repas botníku II - práce s odstraňovačem barvy

 Dnes se podíváme pod ruku českému výrobci nábytku - Jitoně. Bazarový botník byl při prodeji popsán jako dýha. To trochu překvapilo, vzhledem k tomu, že vnitřek tvoří masivní dřevo, dle pohledu nijak sukovité, či jinak nekvalitní, že by bylo třeba ho dýhovat...

I patláma matláma, dala jsem se do práce s odstraňovačem barvy. Začala jsem malou plochou - šuplíkem. A práce byla úspěšná, odhalila jsem pěkné bukové dřevo.

Repas botníku

 Pořídila jsem si na bazaru retro botník od Jitony. Má tak akorát rozměr do naší chodby,  výšku k sezení, šuplátko na nutnosti a oblé rohy. Zkrátka něco, co se v současnosti nedá sehnat.

Repas botníku V - nátěr

 Pokračujeme v repasu botníku. Přichází na řadu bílá akrylová barva a to je teprve peklo. Krytí není ideální a štětec za sebou nechává čáry. S válečkem to je snad ještě horší, nehledě na to, že při natírání malých ploch a pauzách na sušení, se váleček nehodí z důvodu, že sežere dosti barvy. Nakonec se dá povrch upravit do celkem slušné podoby dalším broušením - ovšem při prvním pokusu jsem si bruskou "orvala" rohy a hrany, a mohla jsem začít znovu. Bruskou jen v ploše a okraje ručně, šmirglpapírem. V ideálním případě dosáhneme jednolitého a pěkného matného vzhledu. Stálo mě to ale několik nátěrů a broušení a přebrušování a ručního smirkování. Naštěstí je naše předsíň poněkud tmavá a drobná chybka se ztratí.

 

1) Povrch z lakovny, 2) 12 nátěrů a x hodin smirkování 3) kašlu na to

 Výsledný povrch je ovšem velmi náchylný, chytá špínu a stačí se ho např. jen dotknout prstenem a je na něm hned šmouha. Takže jsem nakonec stejně musela sáhnout po bezbarvém laku, který i v matu je ale lesklejší, než jsem chtěla. Všechna ta práce k ničemu. No naštvalo mě to tak, že dodělat druhá dvířka trvalo dalšího půl roku... Akryl už nikdy a příště jedině barvu ve spreji.

Repas botníku VI - hotovo

 A hurá, konečně je tady výsledek. Posledním krokem bylo opatřit botník měkkým sedákem. trochu jsem měla strach, že sedák nebude držet a po dosednutí se bude stěhovat, tak jsem vymýšlela různé varianty, jak na vrchní stranu molitan přilepit a jak přidělat suchý zip pro čalounění, aby drželo na místě a přesto šlo sundat a vyprat. Zvláště jsem se bála, že bude sjíždět z přední strany, kde se látka nedá zahnout, protože by překážela šuplíkům.