Na samotě u lesa

 Po loňském úspěchu jsem se zase vydala do lesů porochnit se v ručních pracech. Z plánovaných pěti dnů nakonec došlo jen na necelé tři, naštěstí jsem do toho nezodpovědně skočila po hlavě a jela i přes noc, takže jsem stihla, co bylo v plánu.

Ošatka s melounem

Bod číslo jedna byl dokončit ošatku, která mi rok seděla na skříni a trčela slámou za tři rohy. Naštěstí sezona kopřiv právě vrcholí, takže jsem napletla dostatek provázku a domotala, co bylo potřeba. Výsledkem je miska asi na čtyři jablka, trochu křivoučká, jak jen prvovýrobek může být. Naštěstí je to i výrobek poslední, takže jsem v klidu. 

Na obrázku včetně našeho letošního melounu - je malý, protože neměl dost hlíny, každopádně opyloval se sám i nasadil na celkem tři plody, takže příští rok zase lépe, bude-li energie.

Úkol číslo dva byl o poznání větší, totiž vrhnout se na tkalcovský stav od Vánoc mračící se v koutě. Asi v deset hodin večer jsem otevřela návod, sehnala šroubovák a paličku a dílo sestavila, vše bylo precizně popsáno. Potom jsem okem zabloudila do příručky "učíme se tkát" a asi o tři hodiny později jsem měla nataženou osnovu na všech 240 nití. A samozřejmě mě zajímalo, jak že se to bude tkát? Cestou jsem zjistila, co se stane, když není osnova dostatečně napjatá, či jsou-li osnovní nitě příliš silné, či chlupaté - prošlup neprošlupuje. I přes začátečnické těžkosti jsem se dala do díla, předělávat celou osnovu nikdo nechce. Naštěstí se to časem zlepšilo, jela jsem jako drak asi do šesti do rána. A pokračovala další den odpoledne a ve tři ráno dalšího dne jsem měla hotovo. Díky drobné chybě jsem se připravila o kousek osnovy, ale i tak to vystačilo asi na 140 cm. Zde je výsledná tkanina:

První výtvor

Použila jsem, co jsem měla v zásobě, plus něco z poděděného materiálu, který se schovával ve skříni asi od let sedmdesátých. Některá klubka chutnala molům, takže byla dobrá tak na bambule, jiná přežila a naštěstí jsme se s předky shodli na živých barvách. Osnovu jsem vůbec nijak nepromýšlela, něco jsem popadla a ono to vyšlo. V útku jsem potom střídala úseky duhové a úseky s bílou různé tloušťky. 

Z přebytků osnovy jsem uvázala střapce, ty možná ještě uvidíte v akci (něco se chystá). A teď jsem zjistila, že látky budu potřebovat asi dvojnásobek, tak snad se mi příště podaří vygenerovat podobný kousek. Baví mě to a z těchto silných přízí to jde rychle od ruky, se správně nataženou osnovou to pak bude ještě rychlejší.

Dál už jsem nic moc nestihla, navíc letos nic neroste (maliny, borůvky, houby), takže ani nebylo co.

Využití zbytků