S jistým okrasným invazním stromokeřem mám složitý vztah. Rostl u nás na sídlišti, vcelku hezký stromek, jen ta jeho květenství/ plodenství mi přišla celkem nechutná, zvláště, když se s podzimem válela rozmoklá po ulici.
Poté jsem zjistila, že je to škumpa a jak víme, ze škumpy může být vyrážka, tak jsem se mu ještě více vyhýbala. A nakonec jsem zjistila, že je to jedlé, nadrcené plody škumpy se např. v Turecku používají jako koření SUMAK. Jedná se však o škumpu koželužskou, zatímco u nás na sídlištích roste škumpa orobincová. POZOR existují i druhy škumpy, které jsou jedovaté (a patrně působí i onu vyrážku), ale jejich plody vypadají odlišně, nespletete se. PS česká wiki tady v tom má trochu guláš.
A protože letos ale lautr žádné ovoce nikde neroste, vydala jsem se na škumpu. Překonala jsem odpor a ochutnala. Drobné plody jsou pokryty červenými chlupy, které chutnají jako celaskon. Semena škumpy orobincové jsou však tvrdá, jako koření se nehodí, postrádají také onu typickou barvu (nebo jsem sklidila nezralá). Ale jako čaj to funguje dobře, pro rozvinutí chuti nechte chvíli odstát. Do čajových směsí oloupejte semena z usušených šištic, pokud vám stačí chuť samotná, bude mnohem snazší do konvičky vhodit rovnou celou šištici, ušetříte si crcání se sítkem... To mi ovšem došlo, až když jsem měla nadroleno.
Žádné komentáře:
Okomentovat