Až já budu velká, bude ze mě selka II

 Dnes, dnes se podíváme, co se mi podařilo vyšťourat o plzeňském kroji cca 19. stol. Do děje vás výborně uvede komentovaná módní přehlídka ze sbírek našeho Muzea, kde uvidíte dobový oděv naživo.

Plzeňský kroj není tak zdobný a složitý jako kroje moravské, díky tomu ale možná byl vybrán jako předloha kostýmů Smetanovy Prodané nevěsty. Povědomý vám jistě bude typický čepec s "křídly" či "holubičkou".

Krojem se v našem kraji podrobně zabývala dříve zmíněná paní Lábková, pokud se do toho ale chcete vrhnout více z praktického hlediska, doporučuji tuto brožuru z počátku 60. let minulého století:

Těchto knížek vyšla celá řada, pro každý kraj nějaká, a tak vás autorka upozorní i na rozdíly v jednotlivých krajích, abyste si třeba omylem nekoupili z druhé ruky něco, co ve skutečnosti patří sousedům.

Najdete uvnitř jak něco z historie, tak detailní popis, obrázky i fotografie zpracování, rozpis materiálu na jednotlivé krojové součástky a konečně i střihy.

Šotková upozorňuje, že díky Prodané nevěstě docházelo v minulosti dosti k prznění Plzeňského kroje a tak by se při jeho obnově měl styl oděvu důkladně dodržovat.

A jak tedy náš kroj vypadá? Začněme popisem od spodních vrstev a vezměme zatím v potaz jen "letní" variantu.

Košile a pasna

Komentátor mluví o dvou dílech oděvu, košili s nabíranými rukávy a límečkem a první spodničce, která nese svůj název od slova "pasovati" (na tělo). Původ toho oděvu hledejte v dávné historii, kdy hrubá "noční košile" zůstávala na těle i po spaní a pracovní oděv se natáhl přes ni. Po zkušenosti z naší letní haciendy v Ledovém dolíku musím říct, že je to postup velice praktický.

Podkolenky

Vlněné a křiklavě červené, s vyšívanými podvazky.

Šněrovačka

Dříve plátěná, později brokátová, zdobená výšivkou ale i zlatými dracouny či korálky. Naše šněrovačka krojová vznikla někdy koncem 15. stol., kdy se šaty rozdělily na dva díly: sukni a díl horní. Ten ovšem musel k sukni těsně přiléhat, což zajišťovala tzv. jitrnice/honzík, o čemž bude řeč později. Pas byl původně výše, jak klesl, posunula se i šněrovačka, neprodloužila se, došlo pouze k protažení nárameníků (ať už byly napevno, či držely pomocí mašlí). Patrné jsou vyztužující kostice, které nás odkazují na živůtek, jediné slovo, které jsem schopná přiřadit oděvu anglicky nazývanému "pair of bodies", "stays" a později korzet. 

Silueta se (ve světě) měnila, šněrování bylo vpředu, vzadu, či obojí, oděv překrýval prsa (overbust) či ne (underbust), aby nakonec odcestoval na pozadí, princip však zůstal stejný. Více by mohla osvětlit publikace Národního muzea:

"Jitrnice" 

Neboli vycpávaný váleček látky, který byl přišitý ke spodní hraně šněrovačky, vázaly se na něj spodničky a vytvářel nadýchaný tvar sukně. Spolu se šněrovačkou částečně zastupuje nosnou funkci živůtku, který barokním šlechtičnám pomáhal rozložit váhu krinolíny a mohutných sukní. Porovnej třeba s dříve zmíněným krojem z Ostroha, kde se spodnice vážou na tělo a modelku skoro uškrtily...

Zíbrt, Čeněk. “Studie M. Lábkové o Původu Lidového Kroje Ženského v Západních Čechách.” Český Lid, vol. 27, no. 9/10, Institute of Ethnology, Czech Academy of Sciences, 1927, pp. 335–53, http://www.jstor.org/stable/44993955.

Šerka, mezulánka

Na spodnice přichází jednobarevná sukně ze šerky či mezulánu, tkaniny se lněnou osnovou a vlněným, později bavlněným útkem.² Slovo mezulán se prý používá i jako nadávka, vzpomínám si, že mě tak častovala babička (původem z Moravy), když jsem měla mrzutou náladu, nebo se uhodila. Sukně je při spodním okraji zdobená širokou vyšívanou pentlí, jak moderátor poznamenává, ta stála tolik, co sukně - a platí to dodnes.

Šátek

Hedvábný šátek s třásněmi jednobarevný či šanžánový (porovnej fr. se changer, anglické change - měnit se, název pro tkaninu s barevnými odlesky díky rozdílné barvě útku a osnovy) se pokládal přes ramena, vpředu zastrkoval do šněrovačky, což má původ patrně zde:

 Později se křížil a zastrkoval až za vázání zástěry. Ve videu si povšimni podpůrné funkce živůtku a také vyztuženého dílu vkládaného pod šněrování - to jest tzv. punt z obrázku výše (zn.3), u kroje bohatě zdobený. Viděli jste ho ve videu o Trachtě (?), kde pro změnu vymizela zpěvněná šněrovačka. Šotková rozeznává dva typy oděvu - starší, kterému též říká živůtek, ten je se středovým puntem a novější nízká šněrovačka je již bez něj.

Baborák

Neboli zástěra z tkaniny podomácku vyráběné, z červené látky se zlatavými hedvábnými pruhy. Tkalec Pretl z Nevolic svou výrobou proslul toliko, že se v okolí tato nazývala "fěrtochem Nevolickým". Pochopitelně nebyl sám a přesto, že nešlo o velkovýrobu, dochovalo se jich dosti jak v terénu, tak v muzeích³. Ovšem pozor, Netolice jsou chodské, pokud chcete baborák plzeňský, má poněkud tmavší barvu a je všitý do pruhu stejné látky. Historicky předcházely zástěry jak z kanafasu, tak modrotiskové, později zase brokátové. Ať máte jakoukoliv, dlouhá ať je maximálně jako sukně.

Čepec

Silně naškrobený, vyšívaný, s velikou mašlí zdobenou šitou krajkou. Na tenhle kousek se budete muset naučit celé nové řemeslo, nejen při jeho výrobě, ale aby držel ten správný tvar. Když Šotková zmiňuje, že si při tancovačkách mládenci do čepce utírali zpocené ruce, jímá mě hrůza.

Kalunky

Ozdobné mašle na zadní straně sukně, k baboráku bílé s krajkou, k brokátové zástěře brokátové nebo z barevné pentle.

 

 

 

[2] Mezulán – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mezul%C3%A1n

[3] STAŇKOVÁ, JITKA. “ZÁPADOČESKÉ PRUHOVANÉ ZÁSTĚRY („BABORÁKY“, „ŠTRÁFATÉ A NEVOLICKÉ FĚRTOCHY“).” Český Lid, vol. 80, no. 3, Institute of Ethnology, Czech Academy of Sciences, 1993, pp. 224–47, http://www.jstor.org/stable/42638336.