I když k řezu červeného rybízu existuje pěkné video od pana Urbánka, letos jsem si na něj ještě netroufla a řekla si, že to udělám jako ti všichni, co rybíz nikdy neřezali a pořád mají plné misky.
Přišlo jaro a rybíz slibně rozkvetl (kéž ho nespálí jarní mrazík ani letní horka, jak bývá u nás zvykem). Ale s listy byla potíž. Na některých větvích se zkrátka neobjevily, buď byly větve suché zcela nebo jen s květy, případně několika malými lístky, které žluté odpadly.
Při dostatečném zvětšení je na obrázcích možné pozorovat, že použité nitě nejsou skané, tj. smotané z vícero pramenů.
Takové dnes v obchodě snadno neseženeme, díky strojům si můžeme dovolit vyrábět stáčené nitě i velmi malé síly - mají totiž větší pevnost.
Jak jste na tom s jarní setbou?
Něco málo jsem vygenerovala a i přes záškodnické ruce potomstva to vzešlo, přestože mi celé plato rozsypali. Tak to roste jedno přes druhé a vůbec netuším, které rajče je které...
Kadeřávku je víc než dost, několik růžičkových kapust, dvě dýně, sem tam petunie neznámé barvy, štěstí jsem měla letos s gazániemi.
Ať už budete hledat barvy pro baborák z jakéhokoliv důvodu, pokusím se vám přiblížit vybrané odstíny, i když to není nic snadného, jak brzy pochopíte.
O zelené jsem mluvila minule. Poměrně snadné je to s bílou, pokud hledáte odstín, kterým chcete vymalovat pokoj, bílých je milion, pokud sháníte nit na baborák, stačí vybrat bílou základní a hotovo.
Trochu složitější je to se žlutou, vězte, že jde o intenzivní žlutou se studeným podtónem, v žádném případě okrovou či dooranžova. Na mém monitoru odpovídá pěkně tato hedvábná příze ze Sartoru, která není k sehnání.
Naštěstí děti už jsou příčetné a nějak to čekání přežijeme. Jsem vděčná, že nepatříme mezi pacienty, kteří musí v nemocnici trávit delší dobu, bledé tváře, které jsou chodbami vláčeny kolem nás na vozících, jako by hleděly už z druhého břehu. Ve zdravotnictví, tak jako všude, nejsou peníze. Staré vytlučené socialistické dlažky, omyvatelný nátěr v neurčité žluté, nástěnky s odstrašujícími příklady chorob, pomrkávající zářivka, pohled ještě ponuřejší než na obrázku nahoře. Přitom by možná stačilo dostatečné osvětlení? Rekonstruuje se postupně a přednost by měla mít lůžková oddělení, kde pacient tráví dlouhou dobu. Mně stačila hodinka na chodbě před rentgenem, abych docela zapomněla, že venku svítí slunce a začínají kvést sakury. Nemocnice je bohužel místo, kde vás umí léčit, ale věřím, že rychleji se uzdravíte doma, pokud jste toho schopni. Po posledním týdnu se jim budu snažit vyhýbat ještě o trochu víc. A pevně doufám, že jsme si odsud přinesli jen ten kašel... Obdiv všemu personálu, kterému v tomhle prostředí ještě vydržel úsměv na tváři.