Pátý den našich prázdninových eskapád byl již dnem návratu, vyrazili jsme ráno a proto jsme Šumavy už moc neužili. Abychom netrávili 3 hodiny v kuse v dopravních prostředcích, využili jsme přestupu v Klatovech, odložili přebytečná zavazadla v úschovně ČD a vyrazili do historického centra. Turistická jízdenka platí i na městskou MHD.
Naším cílem byly
katakomby s mumiemi, jejichž foto jsem nepořizovala, dost na tom, že tam jsou nebožáci na výstavce. Ale pro děti to bylo poučné, aby se naučily brát smrt jako součást života.
Potom jsme prošli pod nedalekou Černou věží a posvačili v městském parku. Posilnění jsme vyrazili na vrchol (226 schodů, myslím). Schody byly příkré, křivolaké, s notebookem, pitím, foťákem a jedním dobře krmeným dítětem v podpaží to byla docela fuška vyšplhat. Nechyběla hysterická scéna u zvonu, jehož zazvonění se děti bály. (Naštěstí neodbíjí hodiny, bude zvonit až na sv. Václava). Nakonec jsme to zvládli až na vrchol, pořídili foto z každé strany věže a čekala nás cesta dolů - ta byla snad ještě dobrodružnější, zvlášť, když se nesené děťátko rozhodlo, že se od schodů odkopne. Málem jsme letěli oba.
 |
Černá věz v Klatovech
|
 |
| Zvon |
 |
Park za věží
|
 |
Pohled na náměstí
|
Pod věží jsem setřela pot, popadla zbytek výpravy a vydali jsme se definitivně domů...
...kde jsem bleskově vybalila a vyprala, odevzdala děti a vypravila se znovu na sever, na dříve zmíněné hádanky do Plas. Tam mě konečně dohnala bouřka, co nás sledovala už od Kvildy, ale to už je jiný příběh...
Možná zvonění dětem připomnělo pověstnou klekánici.
OdpovědětVymazat