Chotěšov - netradiční prohlídka

 Letos už jsme spolu navštívili několik klášterů, když jsem se dočetla o následující akci, nemohla jsem si ji nechat ujít. Dnes vás vezmu do podzemí, do odpadních štol - za dohledu profesionálních speleologů. 

Úzké prostory jsem nikdy nevyhledávala, ale kdy se člověku zase taková možnost naskytne, že? Bohužel foťák s sebou opravdu vzít nemůžu, bude vám muset stačit můj mentální deníček...

Dle doporučení jsem si připravila pevnou obuv, pogumované rukavice a oblečení vhodné k zašpinění a oděru. Do kapsy balím lejstro, že souhlasím s tím, že jdu pod zem a nejspíš si přinesu nějakou tu modřinu. Nasedám na vlak a vyrážím směr Chotěšov.

Projíždíme areálem Škodovky, krajinou z jiného světa. Pak už následuje zahrádkářská kolonie, sídliště a křivolaké borovice na skalách. Krásy české krajiny.

Naštěstí jsme Chotěšov navštívili už loni, tak vím, kudy z nádraží ke klášteru. Není to daleko. Mám ještě asi hodinu čas, tak usedám do klášterní zahrady s vyšíváním. Vedle mě je socha dívky spící v pozici supermana, kdybych jen tušila... 

Před začátkem prochází kolem jeden z organizátorů, dle mého vystrojení poznává, že se budu účastnit a směruje mě, kde budeme začínat. Dostáváme krátkou přednášku o tom, co nás bude čekat, vše si ukážeme na mapě, dostáváme helmy a jdeme k nenápadnému poklopu na nádvoří. Slézáme po žebříku, jen se nemáme dotýkat přilehlé zídky...zcela neomylně z ní trhám další cihlu, ach jo. Pokračujeme úzkou chodbou, občas je potřeba se přikrčit, po dně teče čůrek vody - ale jinak nic, co byste nezažili při návštěvě jeskyní nebo dolu.

Cetou se dozvídáme o sofistikovaném odpadním systému pod klášterem, navštívíme severní i jižní Prevétovou komoru, vyšplháme po několika žebřících a také jednu štolu slaníme. Když kouknu dolů, můj strach z hloubek funguje, takže už jen před sebe a hurá jedůůů.

Až na samém konci prohlídky je možnost vystoupit po žebříku, nebo si vyzkoušet "plazivku". Speleoložka na zemi předvádí, jak skrz. Jdu obhlédnout vstup a říkám si, že do takové škvíry se v životě nemůžu vejít. Potom ale v otvoru mizí "kojící matka" (mimino je na povrchu s babičkou), říkám si, že tu určitě musejí zachránit, kdyby něco, a jdu za ní. Zaujímám pozici supermana a na boku se soukám dovnitř. Jo, ležím ve vodě a rychlost žouželení není velká. S helmou na hlavě se ani nemůžu rozhlédnout, že je všude kolem mě kámen...takže se mi ani nedělá nijak zle. Ne, uzavřený prostor mi zjevně nevadí, výšlapy na věže jsou mnohem horší. Když se snažím, můžu se podívat před sebe. Jednou rukou si pomáhám o spáry mezi kameny a za chvilku už jsem o dva metry dál, kde se chodbička trochu rozšiřuje a dá se lézt po čtyřech, ale zase je tu bahno. A tu už slyším hlasy: "Tam né, tadýýý...". Zacouvám, zvednu hlavu a šup, jsem v klášteře, na povrchu. Je tu pěkné vedro.

Čekáme na další účastníky, nakonec gratulace a děkování, exkurze končí. Vracíme helmy, jsem jako čuně (a to bylo dnes sucho) ale spokojená. 

Do odjezdu vlaku mám ještě víc jak hodinu, jdu k soše "plazící se speleoložky" vyšít ještě jeden lupen. Zahrady kláštera jsou k tomu jako stvořené. Vstup je zdarma, jak do zahrad, tak na vyhlídkovou věž - loni v ní byly knihy "k rozebrání", s dětmi jsme si přivezli jednu pohádkovou. 

Můžete navštívit zrekonstruovanou budovu konventu, když budete mít štěstí, narazíte třeba i na některou speciální exkurzi - podzemí, krovy, nebo noční prohlídku či koncert. Vaše návštěva pomůže s obnovou této výjimečné (a rozlehlé) památky. Pomoci můžete i rukama na vyhlášených dnech dobrovolnické pomoci.