Pěstuju Hokkaidó

 Hokkaidó je odrůda dýně, která se nemusí loupat. Řekla bych, že to byla zrovna ona, která strhla vlnu oblíbenosti dýní v českých zemích. Dýňový koláč není až takovým hitem, ale kdo na podzim nevaří dýňovou polévku, jako by nebyl. Po ní přišly dýně máslová, muškátová i špagetová.

 

Získat sazenici takové dýně není náročné. Rostlina vyžaduje bohatou zálivku, proto její semena vzejdou až po delší době v mokré půdě (může to trvat i několik týdnů). A nebo je oloupejte, vzejdou prakticky hned. Stačí použít čerstvá, co jste právě vyndali z dýně před jejím vařením/pečením. (To dělejte v březnu.)

Semena zasaďte budoucím kořínkem dolů a listy nahoru, do týdne je uvidíte, jak se derou z hlíny na povrch.

Tu svou jsem vypěstovala právě tak. Od března do května se postupně otužovala na balkoně a na noc zase domů. Po zmrzlých mužích dostala 80cm truhlík a v síti pro pnoucí rostliny jsem ji spustila na boční stranu balkonu. Je tam v závětří, což potřebuje, a zároveň má slunce i prostor, kam se rozpínat.

Nedávno začala kvést a tak začala detektivka, přiletí-li včela. Dýně hokkaidó totiž vytváří jednopohlavní květy, které ještě k tomu kvetou jediný den. Pěstitel si snadno vypomůže tím, že květ samčí utrhne a otře o květ samičí, já na ni ale nedosáhnu.

Zdá se, že mé prosby byly vyslyšeny a první dýnička se již rýsuje. Sledujte se mnou, jak bude růst...