...aneb ze života vlastníka balkonu. Vzbudí-li mě ze spaní vzdálené hřmění, již jednou rukou otevírám počítač a klepu do něj windy.com. Hledím na bouře, poryvy větru a - za jak dlouho to tu bude. Minulá zkušenost s "všechno lítá, co peří má" se mi nechce opakovat. Dnes to prý přijde až kolem poledne. Tak jak kolem nás minule prosvištěl nerezový komínek, tak bych nerada, aby někoho zabil náš květináč.
Pokud jste četli minulý díl, tak vězte, že moje vypiplaná dýně odrůdy Sweet dumpling je nakonec opravdu samec. Pozná se to tak, že rostlina je menšího vzrůstu, má jen několik listů, zato hromadu květů. Tvarem je přisedlá, nikam se neplazí, ani šlahouny nemá, to proto, že má jen jediný účel a její život je oproti samici krátký.
Jak ten čas letí, nedávno jsem ukazovala rozkvetlý záhonek, a už je vše zase jinak, modré chrpy nahradily žluté vrbiny a místo orlíčků vykukují bílé zvonky.
