Repas botníku II - práce s odstraňovačem barvy

 Dnes se podíváme pod ruku českému výrobci nábytku - Jitoně. Bazarový botník byl při prodeji popsán jako dýha. To trochu překvapilo, vzhledem k tomu, že vnitřek tvoří masivní dřevo, dle pohledu nijak sukovité, či jinak nekvalitní, že by bylo třeba ho dýhovat...

I patláma matláma, dala jsem se do práce s odstraňovačem barvy. Začala jsem malou plochou - šuplíkem. A práce byla úspěšná, odhalila jsem pěkné bukové dřevo.

Po vyčištění dvířek už mám trochu praxi, jak na to:

1) odstraňovač barvy neslouží k odstranění barvy, ale ušetří vám práci při broušení tím, že minimalizuje vrstvu nátěru.

2) Odstraňovač barvy funguje jen na některé nátěry. Zde rozpouští silnou horní vrstvu prakticky ihned a spodní bílá podkladovka zůstává. To mi nevadí, aspoň si špachtlí nepoškrábu dřevo.

3) Práce se štětcem: první tah, který nanáší nejsilnější vrstvu, uděláme na neporušený povrch, zbytky pak natíráme místa již čištěná, která je třeba dočistit.

4) Práce se špachtlí: začínáme naopak na místech, kde je vrstva nátěru nejslabší, neboť nejrychleji zreaguje a začíná vysychat. Pracujeme pečlivě, ale svižně.

Antidýha

A tak jsem vyčistila dvířka a vzala jsem kousek smirkového papíru, abych se podívala pod poslední vrstvu bílé.  A odhalila jsem, světe div se, dřevotřísku. Nechápu. Hodina práce v tahu, neboť tenhle kousek půjde natřít zpět na bílo. 

Jestli najdu nervy na odstranění barvy z oblých bočnic, udělám nejdříve průzkumnou sondu. Tady by aspoň použití dřevotřísky dávalo smysl, ta se jistě ohýbá snadněji, než dřevo.

Tak alespoň že ty šuplíky fungují. Zůstaňte na příjmu, další dobrodružství ze světa retronábytku budou následovat.