Projekt baborák - O nitích III

 Dneska se podíváme, jaké nitě se mi nakonec podařilo sehnat. Než jsem začala shánět přadlenu, pokusila jsem se zjistit, jaké nejtenčí nitě jsem schopná sehnat. Po opravdu dlouhé rešerši, kdy člověk musí otevřít tisíce stránek, protože prodejce např. nenapíše do názvu zboží materiál nitě, ale schovává ho kdesi dole, jsem nakonec vybrala nitě asi o třetinu těžší, bavlněné, 16,5x2 tex a mercerované (ve zkratce s hedvábným leskem). To je pro mě ještě snesitelná chyba.

Repas botníku

 Pořídila jsem si na bazaru retro botník od Jitony. Má tak akorát rozměr do naší chodby,  výšku k sezení, šuplátko na nutnosti a oblé rohy. Zkrátka něco, co se v současnosti nedá sehnat.

Projekt baborák - O nitích II

 Minule jsem při svých tkalcovských výpočtech narazila na problém s nitěmi. Ještě si to trochu rozebereme.

Při dostatečném zvětšení je na obrázcích možné pozorovat, že použité nitě nejsou skané, tj. smotané z vícero pramenů. 

Takové dnes v obchodě snadno neseženeme, díky strojům si můžeme dovolit vyrábět stáčené nitě i velmi malé síly - mají totiž větší pevnost.

Jaro je za rohem

Jak jste na tom s jarní setbou?

Něco málo jsem vygenerovala a i přes záškodnické ruce potomstva to vzešlo, přestože mi celé plato rozsypali. Tak to roste jedno přes druhé a vůbec netuším, které rajče je které...

Kadeřávku je víc než dost, několik růžičkových kapust, dvě dýně, sem tam petunie neznámé barvy, štěstí jsem měla letos s gazániemi.

Projekt baborák - výběr barev a jeden nápad ke zhotovení

 Ať už budete hledat barvy pro baborák z jakéhokoliv důvodu, pokusím se vám přiblížit vybrané odstíny, i když to není nic snadného, jak brzy pochopíte.

O zelené jsem mluvila minule. Poměrně snadné je to s bílou, pokud hledáte odstín, kterým chcete vymalovat pokoj, bílých je milion, pokud sháníte nit na baborák, stačí vybrat bílou základní a hotovo.

Trochu složitější je to se žlutou, vězte, že jde o intenzivní žlutou se studeným podtónem, v žádném případě okrovou či dooranžova. Na mém monitoru odpovídá pěkně tato hedvábná příze ze Sartoru, která není k sehnání.

Místo, kam slunce nesvítí

Udělali jsme před dvěma měsíci chybu, a na slabou, téměř bezpříznakovou spálu, jsme s paní doktorkou naordinovaly antibiotika v tabletách. O další dvoje antibiotika později, několik tisíc utracených v lékárnách a desítku hodin strávených v čekárnách, spálový streptokok se nás nadále drží. A tak jsme vyfasovali penicilin v injekcích, podávaný denně. Svátky před námi, tzn. každé ráno vystartovat a zařadit se do fronty na ambulanci, s nejistým výsledkem. Možná přijdeme na řadu hned, možná za tři hodiny. Kdo umí, ten umí.

Naštěstí děti už jsou příčetné a nějak to čekání přežijeme. Jsem vděčná, že nepatříme mezi pacienty, kteří musí v nemocnici trávit delší dobu, bledé tváře, které jsou chodbami vláčeny kolem nás na vozících, jako by hleděly už z druhého břehu. Ve zdravotnictví, tak jako všude, nejsou peníze. Staré vytlučené socialistické dlažky, omyvatelný nátěr v neurčité žluté, nástěnky s odstrašujícími příklady chorob, pomrkávající zářivka, pohled ještě ponuřejší než  na obrázku nahoře. Přitom by možná stačilo dostatečné osvětlení? Rekonstruuje se postupně a přednost by měla mít lůžková oddělení, kde pacient tráví dlouhou dobu. Mně stačila hodinka na chodbě před rentgenem, abych docela zapomněla, že venku svítí slunce a začínají kvést sakury. Nemocnice je bohužel místo, kde vás umí léčit, ale věřím, že rychleji se uzdravíte doma, pokud jste toho schopni. Po posledním týdnu se jim budu snažit vyhýbat ještě o trochu víc. A pevně doufám, že jsme si odsud přinesli jen ten kašel... Obdiv všemu personálu, kterému v tomhle prostředí ještě vydržel úsměv na tváři.

Projekt baborák - vzory

 Už jsme se probrali rozličnými tkalcovskými počty, tak teď bychom si zasloužili za odměnu něco pěkného. Obrázek baboráku na internetu seženete, ale ne v rozlišení, aby bylo vidět, o jakou tkaninu se jedná. Tak vám jich několik nafocených z blízka přináším, včetně měřítka, pro případ, že by se někdo další rozhodl pro reprodukci.

Nejdříve dva vyfocené jen letmo v průvodu:

 

Špilar a Špillar a za oběma do Plzně

 

První z nich je všem Plzeňákům jistě dobře známý prodejce čerstvých ryb a delikates, drůbežího či králičího masa. V Plzni k mání hned v několika pobočkách, zastavte se, pokud chcete rybku chlazenou, ne jen mraženou. Neprohloupíte.

Druhého najdete v Masných krámech na současné výstavě nazvané Zlaté časy. Po boku slavných umělců jako je Mucha či Hynais, zaujal mě právě Jaroslav Špillar a jeho lidské a velmi živé obrázky z Chodska. Chtěla bych je vidět i naživo. Nepochybuji, že i ty ostatní budou stát za to. Uděláte si výlet?

Za půl darma až do 3.9. 2023!

Projekt baborák - kolik nití do desíti

Dnes provedeme výpočty nutné pro tkaní. Jak jsem psala minule, vycházím z obdélníku 70 x 140 cm o hmotnosti 150g. Přičemž dostava osnovy činí 12 "nití" na cm a dostava útku je cca 100 nití na cm. 

Tudíž osnovních nití potřebujeme 12 x 70 =  840, po 1,4 m, což dá dohromady 1 176 m nitě.

V útku 100 x 140 = 14000, po 0,7 m, dostáváme 9800m nitě.

Při výpočtech zanedbávám tzv. setkání - fakt, že nit se v látce "kroutí" a vytažená rovná nit je tedy delší, než je šířka/délka látky. Dnes se ale snažíme dopracovat k tloušťce nitě, nikoliv k její spotřebě.

Tradice v obrazech

 Nevím, jak se to mohlo stát, ale myslím, že jsem ještě na blogu nezmínila tuto krásnou iniciativu zachycující tradiční oděvy na krásných fotografiích:

https://tradicevobrazech.cz/ 

 (i když oděvy občas nejsou úplně původní, ale pš pš pš).

Nedávno se totiž fotilo zase v Plzni, foto "z natáčení" si můžete prohlédnout zde. 

Z facebooku potom kradu finální fotku s novým plzeňským kabátkem:

"Tento kabátek podle historického originálu ze sbírek Národopisného muzea Plzeňska ušila Vlasta Černá, ručně ho vyšívala sama modelka Blanka Vohnoutová." 

Před výšivkou smekám a ještě větší radost mám z toho, že se nejedná o kopii Šotkové, ale nový motiv. Kroj žije!

Záhada plzeňské holubičky

 

Čepec s holubičkou pro svobodnou, Blažena Šotková

Pokud jste plzeňský čepeček s holubičkou někdy zahlédli, možná jste mu věnovali druhý pohled, abyste si prohlédli krásné prolamované vyšívání a možná i jako já, pohled třetí, abyste přišli na to, jak to celé funguje. 

Zdobené konce mašlí totiž vylézají z jejich vnitřků, oba ve stejné "výšce". Přečetla jsem toho o kroji už docela dost, ale jak toto drží pohromadě, to jsem nikde nevyčetla. Paní Šotková píše o slepení škrobem, ale to stále konstrukci nevysvětluje.

Projekt baborák - poznámky z terénu I

 Dnes se podíváme, co jsem vyzkoumala na výletech. Jak už jsem psala, důkladnou textilní pitvu provedla již Jitka Staňková, proto s ní své výsledky porovnám. Klasickou rozborku jsem na muzejních exponátech provést nemohla, ale jak uvidíme, využít se k tomuto účelu dají výborně i místa, kde se textil třepí věkem.

Hustotu osnovních nití nám odhalí sama struktura rypsu, s výhodou využijeme proužkovaných partií:

Nech to na přírodě - a nebo raději ne

 Jedu si takhle tramvají a tu mě zaujala nová reklama Hornbachu. Bohužel ne zrovna v dobrém. Připadá vám jako dobrý nápad upoutávka na divoce bující zahradu s invazní rostlinou na fotografii? Za pěstování či rozšiřování takových rostlin můžete dostat i vysoké pokuty. Některé z nich se snažíme likvidovat a stojí to spoustu práce a peněz. A potom dá Hornbach jednu z nich do kampaně plné divoce poletujících a rozšiřujících se semen?

Zlatobýl

 

Plakáty už visí po celém městě. Druhý ze serie má jiný text, než je k vidění na internetu, láká na barevné květy. Jen pozor, aby nenalákal taky vaše děti, stačí 2-3g listu této rostliny a je po vás. 

Pokud víte o přírodě tolik, co tvůrci této kampaně, možná pro vás bude přece jen bezpečnější, pěstovat na zahradě jen ten anglický trávník....

Náprstník

Beru roha do Zbiroha!

 Výlet začíná výborně, jen co vyjdu před dům, zjišťuji, že tram č.4 nejede - to je v Plzni podobná pohroma, jako když v Praze nejede metro. Naštěstí mám nedaleko ještě železniční zastávku, odsud jsem na Hlavním nádraží hned - pokud něco pojede. A ono jede, za dvě minuty po mém příchodu, takže nabírám prudký náskok třiceti minut, které trávím hypnotizováním tabule odjezdů, protože můj vlak je z těch, jejichž kolej se objeví až na poslední chvíli.