Starej mě zkoupal

 Rtuť teploměrů vylezla k výšinám a předpověď byla příznivá. Tak i my jsme konečně vylezli z hrobů a rozhodli jsme, že 31. 12. se na odpoledne pojede na chatu. A já zatím měla v kapse ještě jeden ďábelský plán a jak jsem se ráno probudila, věděla jsem, že to vyjde, že dnes je ten den.

Po předchozích pokusech v dubnu a březnu jsem se konečně odvážila k zimní koupačce u nás v potoce. V +12°C to nic není, řeknete si - a skutečně, zima má své hranice a víc zima než zima vám být nemůže, takže příště pojďte klidně taky. 

Rozhodla jsem se ze sebe na konci roku rituálně spláchnout všechno špatné.  Po akci, když jsem si chtěla trochu odbahnit crocsy, řekl si starej rok, že má ještě trochu síly, a tak jsem s velkou pompou zhučela do bahna celá a mohla jsem se jít umýt znovu, tentokrát doopravdy. 

Za půlden jsme tak stihli zahrát si badminton, koupání, pouštění draka i ohňostroj. Taková krásná rekapitulace celého předchozího roku. Večer, jako vrchol slavností na počest narození boha slunce, ve svátek světel, jsem vytáhla roky nepoužívaný afghánský kroj se zrcátky (kdysi jsem se pokoušela o tanec). Na makeup jsem se necítila a tak jsme s dětmi vytáhli barvy na obličej a zřídili jsme se dle libosti, neboť hranice mezi světy je v tuto dobu tenká a je dobré se chránit před duchy. Po novoroční čočce nemůžu říct, že by to úplně pomohlo...

Všem čtenářům nejen dobré trávení v novém roce.