Pěstuj, v čem se dá

 Moji neoblibu v drahých komerčních truhlících a nádobách jistě znáte. Taky víte, že dýně a meloun mívám na VNĚJŠÍ straně balkonu. Dýně jsem měla v truhlíku, ale byl jim malý, meloun v pytli od hlíny, který drží síť, přesto odspodu vypadá, že každou chvílí poletí dolů a barevný pytel také není moc vzhledný. Kde sehnat nádobu vhodného tvaru a objemu? Koumala jsem dlouho, až jsem dostala do ruky plastový nákupní košík ve tvaru tašky. Košík si nekoupíte, tak jsem pátrala dál, zjevně podobná věc frčí a pořídit se dá. Teď ještě za lidskou cenu.

Šijeme šněrovačku k plzeňskému kroji 2/2

 Minule jsme skončili u kožené lemovky. Když je na místě, můžeme se dát do kostic. Já jsem koupila šíři 6 mm, tunýlek je pro ně široký akorát jako patka šicího stroje. Ke kosticím jsem pořídila koncovky a po nasazení jsem kostice v určeném místě ještě několikrát probodla napínáčkem, aby se potom snáze prošívaly. Tunýlky jsem nakreslila na látku pravítkem a ušila. Než jsem nasunula kostice, natloukla jsem ještě kovové průchodky pro šněrování, historicky správné je asi dírky vyšít, ale to neumím a možná to není tak pevné. Nakonec jsem nasunula kostici mezi podšívku a zbytek a zastřihla na danou délku. Pak jsem ji připevnila "ryglíčky". Zvolila jsem ty nejzákladnější, ale i tak doporučuji si tvar předkreslit (rovný/oblý) a průběžně kontrolovat rub i líc práce, aby to hezky vypadalo. Konce nitě jsem neuzlovala, jen zatáhla pod látku.

Repas botníku V - nátěr

 Pokračujeme v repasu botníku. Přichází na řadu bílá akrylová barva a to je teprve peklo. Krytí není ideální a štětec za sebou nechává čáry. S válečkem to je snad ještě horší, nehledě na to, že při natírání malých ploch a pauzách na sušení, se váleček nehodí z důvodu, že sežere dosti barvy. Nakonec se dá povrch upravit do celkem slušné podoby dalším broušením - ovšem při prvním pokusu jsem si bruskou "orvala" rohy a hrany, a mohla jsem začít znovu. Bruskou jen v ploše a okraje ručně, šmirglpapírem. V ideálním případě dosáhneme jednolitého a pěkného matného vzhledu. Stálo mě to ale několik nátěrů a broušení a přebrušování a ručního smirkování. Naštěstí je naše předsíň poněkud tmavá a drobná chybka se ztratí.

 

1) Povrch z lakovny, 2) 12 nátěrů a x hodin smirkování 3) kašlu na to

 Výsledný povrch je ovšem velmi náchylný, chytá špínu a stačí se ho např. jen dotknout prstenem a je na něm hned šmouha. Takže jsem nakonec stejně musela sáhnout po bezbarvém laku, který i v matu je ale lesklejší, než jsem chtěla. Všechna ta práce k ničemu. No naštvalo mě to tak, že dodělat druhá dvířka trvalo dalšího půl roku... Akryl už nikdy a příště jedině barvu ve spreji.

Šátek k plzeňskému kroji potřetí

 Resp. potřetí zde na blogu, kolik patálií jsem zažila a šátků nakoupila mezitím, to raději nebudu ani zmiňovat. Šátek není k sehnání a ani nic jemu podobného. Přitom v mé hlavě byl plán zcela jasný, nalézt vhodnou tkaninu v sekáči a šátek z ní udělat. Hypnotizovala jsem vesmír touto myšlenkou:

Šijeme šněrovačku k plzeňskému kroji 1/2

Pokud byste chtěli podle tohoto návodu šít, nejdříve si přečtěte obě části, práce v textu nemusí být popsána zcela chronologicky, neváhejte se na cokoliv zeptat. Jsem šicí začátečník, když jsem to zvládla já, zvládnete to taky. Velkou část prací jsem zde dělala poprvé v životě.

Repas botníku IV - moření s mořidlem

Pokračujeme v repasu retro botníku. Povrchová úprava dřeva je dle konečného vzhledu dvojí - buď dřevo necháme vyniknout, nebo ho naopak nátěrem zcela zakryjeme. Moje snaha je nechat vyniknout části dřevěné a pochopitelně zakrýt dřevotřísku. Broušení odhalilo patrně smrkové dřevo (nijak zázračné kvality) a bukovou dýhu. Tyto bych potřebovala sjednotit nejlépe do tónu "zlatý dub". Zbytek na bílo.

Na dřevěné části jsem pořídila mořidlo v příslušném odstínu na bázi lihu. Existuje i na bázi vodní, i je levnější, ale brala jsem, co zrovna bylo na krámě. Do mořidla namočíme molitanovou houbičku a namočíme rovnoměrně celou barvenou plochu najednou. Přebytek setřeme bavlněným hadříkem. Mořidlo odhalí, kde zůstala barva, kde je dřevo hrubě zbroušeno, nebo třeba jako tady - zbytky lepidla:

To není žádná tragedie, jen musíme ještě brousit. Pro nejlepší výsledek je dobré povrchy zbrousit co nejjemnějším zrnem a nakonec se mi osvědčilo nábytek doslova vyleštit bavlněným hadříkem. Také existuje primer, který uzavře póry povrchu, pro jednolitý vzhled. Ale ten jsem po ruce neměla. Nakonec se mi snad podařilo vše odbrousit a plus minus namořit v rámci možností a kvality daného dřeva. Bukové šuplíky jsou stále o něco oranžovější, ale s tím se moc udělat nedá. Nakonec jsem povrch ošetřila domácí voskovou politurou.

Půl roku v jednom blogu

 Jako tradičně, Vánoce byly hektické, a jestli ještě někoho zajímá naše handmade výzdoba, tady je.

Během Vánoc jsem jsem objevila, že mám patrně ADHD, což ledacos vysvětluje. Potom přišel novoroční ohňostroj a již, když jsem si na ramena vysazovala potomka, cítila jsem, že nový rok bude doslova na ho...