Tato kniha srozumitelně a poutavě popisuje historický vývoj krojových součástek od tógy po honzíka. Text je podložen odkazy na literaturu a obrazovou dokumentaci, ale tak, aby to nerušilo, a knihu jste mohli číst jako beletrii. Četné náčrty pomáhají s pochopením textu.
"Rozdělení věd: Nedá-li se věc pochopit selským rozumem, jde o matematiku. Když to nedává žádný smysl, pak se jedná buď o ekonomii, nebo o psychologii. Jestliže to zapáchá, je to chemie." - Muphyho zákon
A já dodávám: když si to dělá, co chce, je to biologie. A ta zkoumá vše živé. A kroj je živý až běda. Protože jsme zjevně národ tvrdohlavých mezků a rebelů, i přes to, že kroj měl v každém kraji přesně daná pravidla, udělala si ho každá paňmáma, jak jí to zrovna vyšlo. Aniž by o tom zanesla info do katalogového štítku! Snad proto, že měla v plánu ho nosit, ne skladovat mezi naftalínem v hlubinách muzea.
Práce pocházejí z doby cca 100 let po odložení kroje, autorka je však ceněna pro svou etnografickou činnost. Ve svých příručkách nabízí srozumitelný návod k obnově kroje, který podkládá historickými nálezy. Popisuje původní materiály a navrhuje dobové ekvivalenty.
Kroje ilustruje na fotografiích částí i celků, doplňuje vlastními náčrtky. Nedocenitelnou součástí sešitů je potom střihová příloha, která umožňuje oděvy nejen vyhotovit, ale i ozdobit, neboť Šotková na papír zachytila i motivy výšivek aj.
Tato příručka zajišťuje určitou konzistenci při obnově, neboť pokyny jsou dosti přesné. Pokud pracujete jako jednotlivec, využijte její motivy (třeba přeskupené), určitě brzy narazíte na "sesterský" kousek a v kraji tak nebudete vybočovat.
Pokud šít nechcete, je knížečka pěkným a srozumitelným úvodem do krojového názvosloví vaší oblasti.
Kdyby nebyla v antikvariátech tak drahá, pořídila bych si ji o domů. POZOR, při nákupu z druhé ruky si ověřte, kolik který sešit má obsahovat střihových příloh a zda jsou skutečně přiloženy.
Máte-li průkazku do knihovny, knížky si můžete přečíst online v Národní digitální knihovně.
Dnes se tedy podíváme na zoubek této knize. Rozdělila bych ji na dva celky - jeden se zabývá historií kroje, druhý pak jednotlivými oděvními součástmi s bohatou obrazovou přílohou.
Ano, a občas naleznete v kroji dané styly dávno po tom, co na královských dvorech vyšly z módy a někdy je jich vedle sebe hned několik. Nejsem v tomto tématu zrovna kovaná, tak jen několik ukázek dobře rozeznatelných. K ruce jsem si půjčila publikaci Moniky Tauberové - Lidové kroje (1. díl, Čechy) - kde jsou krásné fotografie krojových celků z archivů Národního muzea.
Jak už jsem psala dříve, k našemu kroji patří velký (cca 140 x 140 cm) šátek z hedvábného brokátu s třásněmi. Ten správný není k sehnání, v české Hedvě můžete sehnat pěkný, ke kterému si ale budete muset třásně navázat sami a budete-li shánět hedvábí, taky se naběháte. Tak jsem pátrala online i v zahraničí.