O lesních jahodách a rodinném dědictví

Zlobí vás doma Jeníček a Mařenka? Nechtějí si uklízet pokoj a odmlouvají? Tak je pošlete do lesa na jahody! Právě rostou. 

I ta hrstka k osvěžení obyčejné vanilkové zmrzliny stačí.

V naší rodině se sběračství dědí již po několik generací. Jahůdky, borůvky, mirabelky...zkrátka, co se zrovna najde. Jak sběrač zahlédne, že "rostou", zablýskne mu v očích a už s ním není řeč. Už hledí, kde by se vyvlékl z rodinného programu a zatímco ostatní lelkují po obědě u bazénu, natírá se repelentem a vbíhá do lesa s košíkem (to na houby) nebo uříznutou PETkou (to na borůvky). 

Tyto geny se však projevují již mnohem dříve. Courá se vaše děťátko cestou na hřiště šnečím krokem a zkoumá každý kamínek na cestě a bobuli rostoucí okolo? Má plné kapsy suvenýrů? To dělá přeci každé dítě, říkáte si.

Zkuste takového dvouleťáka postavit do jahodiště. Pokud v něm stojí ještě za půl hodiny a cpe se, že se mu tváře nadouvají, potom to možná nebude jen dětský vrtoch. Sběr ovoce učí trpělivosti a trénuje oko a šikovnost prstů. Teď dítě sbírá hlavně do svojí pusy, ale za pár let může tahle vášeň přinést ovoce i vám.

 

U nás v rodině je tato záliba rozšířena i na neživou přírodu a jde ruku v ruce se zájmem o minerály a drahokamy. Zatím je stříbrem a zlatem každý kousek slídy, ale že si i předškoláci všímají rozdílu mezi křemenem a opukou, to je jasně patrné. Při nedávné návštěvě geolokality stačilo ukázat, co sbíráme, a už krystaly ze země jen létaly.

Nezoufejte, že u nás diamanty nenajdete, takto nadané dítko bude právě to, které na hřišti najde ztracenou dvoukorunu, nebo v trávníku šroubek, co vám před chvílí vypadl ze sekačky...

A pro co máte nadání ve vaší rodině?