Aneb řada nešťastných příhod. Jak už jsem zmiňovala, tenhle blog je o pěstování zadarmo. A
tak jsem si vyhlédla několik jahodníků, které zběhly ze zanedbané zahrádky a živořily ve splavené hlíně na kraji parkoviště, a přesadila je k nám, kde je půda kvality "stavební suť".
Přesazovala jsem je pozdě, první rok už nevykvetly. Zato měly obří silné listy a vyhnaly hromadu šlahounů a odnoží, že jsem na podzim mohla založit malé jahodové pole. Jak víme, jahodníky nejlépe plodí v prvních letech svého života. Tedy jsem staré rostliny vykopala, novým udělala úhledný řádek, přidala porci slepičinců a zasadila tzv. "na vodu", tak, jak to mají jahody rády.
Dalšího roku již několik rostlin výhony s poupaty mělo. Moje nadšení poněkud krotil květopas jahodový, po jehož řádění poupata uschla a opadávala. Ne však všechna. Žluté středy květů se začaly přeměňovat na malá zelená zdužnaťelá květní lůžka (tím jahody jsou, plody jsou jen pecičky na povrchu).
A dál se nic moc nedělo. Jahody zůstaly dlouho zelené a malé a když konečně zčervenaly, nebyly o moc větší než poslední článek malíčku. A ani těch jsme si neužili, protože s nimi zatočila slimáčí hlídka. Nicméně úplně marné to nebylo, zjistila jsem, že se celkem jistě jedná o jahody jednouplodící*.
Letos jsem tedy vyzkoušela jahodníky včas (před květnovým kvetením) přestěhovat do truhlíků, kde se jim dostalo výživného substrátu, světla kolik libo a klid od škůdců. Vykvetly téměř všechny. I jahody nakonec byly. Asi půlka misky. Byly bělomasé, trochu seschlé, silně aromatické a chutnaly po lesních jahodách...
V pěstování jahod jsem se tedy pocvičila a teď hledám nějakou slušnou odrůdu...
* dále existují odrůdy stáleplodící, které po prvním plození tzv. remontují, nasadí květy znovu a dále plodí, třeba až do prvních mrazíků. Ty jsou oblíbené právě pro balkonové pěstování, zatímco u babičky na záhoně najdete spíše ty jednouplodící.
Žádné komentáře:
Okomentovat