Záporáci z Minecraftu

 Že je u nás v rodině populární lego, to jste možná už zaznamenali. Lego můžete postavit podle návodu, nebo si uplácat vlastní výtvor. Anglicky se označuje zkratkou MOC (My Own Creation). A protože nám již doma přetéká výstavka, ale některé výtvory jsou moc hezké, rozhodla jsem se je zaznamenat alespoň ve fotografii a zavádím na blogu novou rubriku. Zobrazená tvorba je autorskou prací mých dětí.

Dnešním tématem nebude nic jiného, než záporáci z počítačové hry Minecraft, což je vlastně takové virtuální lego, lepší než život. Dole jsou předlohy ze hry.

Všimněte si, že např. Ghast (pravý horní roh) je stavěný vzhůru nohama. Bohužel už mu na fotce chybí chapadla, kostky byly potřeba na další výtvor...

Výzdoba "než to vypukne"

Oslí ouško, pámelník okrouhlý, psí víno a břečťan.

 Mnoho lidí asi zrovna nemiluje listopad, zvlášť pak jeho druhou půlku. Ale já ho mám docela ráda, třeba více než leden. Příroda totiž ještě nespí a ať si vyberete jakékoliv barevné schéma, dokáže vás uspokojit. Nevím, jestli ještě frčí tahle osmdesátková kombinace, ale mě pořád baví. A navíc, na adventní věnce je ještě trochu čas.

Podzimní zavařování

Pokud vám zbyla úroda zelených rajčat, která právě přešla mrazem, věřte, že ta už nedojdou. Není ale vše ztraceno, ještě pořád je můžete zavařit do čalamády. Já si pod tímto slovem sice vždy představím omáčku, nicméně internet ho vidí spíše jako zelný salát. A ten v kuchyni jako když najdeš, když nestíháš krájet zeleninu.

Švestičky ze zahrádky 2023

 Letos to shrnu do jednoho blogového příspěvku, protože jsem to zahradničení trochu zanedbala. Na jaře mě demotivoval herbicid v kompostu a dost jsem na pěstování zanevřela. Kdybych více hnojila, byla by úroda asi větší. Co jsem tedy nakonec vypěstovala?

Po letitých peripetiích konečně misku jahod:

Jak jsem měla strach

... otevřít blogger a podívat se. V neblahé předtuše. Nebyla to kamarádka, ani vzdálená známá. Nikdy jsme se neviděly. Potkaly jsme se tady v klubu blogerů. Byla nadaná na psaní, na obrázky, plná snů a plánů...a zdravotních potíží. A byla tak...lidská. Psala o tom, jak je těžké nestát se číslem ve zdravotním pořadníku. A že jí to doktoři moc neusnadnili. Tušila? Poslední příspěvek byl plný naděje. A pak ticho. Dlouhé ticho.

 

Sbohem Liško, ještě jsi toho nestačila mnoho říct. Nebo snad na shledanou? Někde, někdy....

Září přišlo jako smršť

 Nechci říkat, že nás zastihlo nepřipravené, protože chystání jsem udělala opravdu hodně - oběhala papírnictví s dlouhými seznamy školních pomůcek, ušila pytlíky na těocvik, sehnala bačkůrky... Vše bylo v úhledných komíncích srovnáno a připraveno. Přesto mě začátek školního roku nějak převálcoval, nástup do školy současně druháka a prvňáka kdy jeden má přinést v úterý tělocvik, zatímco druhý kufříček a kapesníky, které první přinese ve čtvrtek... Do toho třídní schůzky, příspěvky SRPŠ, kroužky, nová tramvajenka, reorganizace v MŠ, poplatky za družinu, jídelnu a tisíc komunikačních kanálů mezi pedagogy a rodiči a studenty... 

Na Šumavě naboso a naostro

 Po loňském úspěchu jsme letos opět zavítali na Kvildu. Hned po příjezdu jsme se šli svlažit na soutok Kvildského potoka a Teplé Vltavy. Poté, co náš pantáta utopil botu, jsme seznali, že bude bezpečnější vysvléct se do spoďárů a ve zbylém suchém pak dojít na hotel. Večerní návštěva slatě zase pokračovala vycházkou v tak hebké trávě, že jsme zuli boty a užívali jsme si ji doslova na vlastní kůži.