Letos to shrnu do jednoho blogového příspěvku, protože jsem to zahradničení trochu zanedbala. Na jaře mě demotivoval herbicid v kompostu a dost jsem na pěstování zanevřela. Kdybych více hnojila, byla by úroda asi větší. Co jsem tedy nakonec vypěstovala?
Po letitých peripetiích konečně misku jahod:
Z loňského jediného vzešlého salátu bylo naštěstí kvalitní semeno a tak se zadařilo i několik misek dubáčku. Ředkvičky vzejdou snad za každého počasí, sám se vysemenil jahodový špenát, který suším na čaj.
Potom přišel čas i na teplomilnější exempláře, jako jsou
primadony dýně, rajčata a papriky. S rajčaty byla letos výše zmíněná chemická šlamastyka, rajčata byla bez semen a bez listů. O to více hnala do plodů a věřím, že na váhu by se vyrovnala i předchozím letům, kdybych je hnojila, bylo by to jistě slušné. Jen jsem si nebyla jistá, jestli to chci vlastně jíst. Rajčata plodila jako divá až do konce sezony, která byla letos dlouhá - a nakonec, v říjnu, se objevila i semena u odrůdy, o kterou jsem se nejvíce bála, že jsem přišla. Heuréka! Navíc to znamená, že se herbicid snad nakonec nadobro vyčerpal.
Paprika měla jen mělké kořeny, takže ji kontaminace nezasáhla.
Pyšnila se svými pěti plody, které se celé týdny beze změny zelenily na stonku...aby překvapily po příjezdu z dovolené. Taky cukrový meloun, který vůbec nepřipomínal ten na cedulce, se nakonec vyklubal. Ukázalo se, že je to odrůda, která při dozrání začne intenzivně vonět, tak nebylo pochyb, kdy ho sklidit. Letos jsem ho nechala volně bujet, příští rok zkusím pěstovat na jeden výhon, třeba se podaří plodů víc. V srpnu jsem sklidila i naši jedinou hokkaidýni, tento rok se podařily rostliny přisedlé, které nešplhaly, jen bůh však ví, ze kterého pytlíku se semeny byly... Příští rok mám v plánu tykvovitým zvětšit bydlo, tak třeba bude úroda konečně větší.
V podzimní setbě jsem byla úspěšná se španělskou černou ředkví, která celkem rychle dorostla do jateční velikosti, byla ale tak pikantní, že šla zavařit s mrkví do sladkokyselého nálevu.
S fenyklem jsem tak úspěšná nebyla, byl nějaký outlocitný na přesazení a tak přežil jediný a ten má zatím bulvu velkou asi jako palec a vzhledem k tomu, že není mrazuvzdorný, tak z toho asi nic nebude. Další várka ředkviček a dekorativní asijské směsi vyšla pěkně, jen si na ní pochutnaly housenky běláska, ne já. Saláty živořily v přítmí, protože už na ně nebylo místo, tak budou pokračovat v zimním růstu. Červená řepa vyrostla, ale málo jsem ji hnojila a má poloviční velikost, než bych chtěla sklízet, tak ji zatím používám jako podzimní dekoraci, protože je hezky barevná a dál se uvidí, třeba taky přezimuje.
O tom, jestli se dá sezona na balkoně protáhnout až do zimy, si povíme zase příště...
Tedy, mně se nejvíc líbí ty ředkvičky. Na chleba s máslem jak dělané.
OdpovědětVymazat