Na misce je to ta velká šedá vzadu. Je z polyesterového filcu, pevně
drží tvar a dá se otevřít na poměrně nenápadný zip. A dost se toho do ní
vejde. Třeba celý les, nevěříte?
Měla jsem tu totiž oblíbenou hračku let devadesátých - malého skřítka. Kus plastu za pár korun, ale pro mě to byl vždy spíše přítel. Zub času už ho značně ohlodal, a tak, inspirována videi umělkyně, která dělá z obyčejných panenek úžasné marionety, dala jsem se do díla.
Dokreslila jsem obočí, která mu vždy chyběla, srovnala pohled, který z výroby nebyl zcela rovný a vlasy, které mu děti vyškubly, vrátila na své místo. Přidala jsem pár pramenů z červené příze, pro divočejší vzhled a po vzoru Pratchettových Fíglů přibyl copánek. Gatě jsme šily už kdysi s mami a ty překvapivě vydržely všechno.
Je jasné, že tenhle šotek potřeboval domeček, někde pěkně v klídku, v lese. Měřítkem mi vyhověla právě dýně. Pár klacíků, akrylové barvy a možná poznáváte jednu starší výšivku s mechovou tematikou, která byla přes všechny snahy pro rámeček moc plastická.
To správné doupě se ale nachází v "podzemí". Nikdy jsem nebyla příliš zručná na miniatury, ale myslím, že tohle se mi povedlo, zvláště, když vezmeme v úvahu, že v dýni není jediná stěna rovná. Nikdy bych si netipla, že na 2cm čtvereční je možno vmáčknout celého Shakespeara. Ložnice a kuchyňský stůl ještě potřebují trochu dodělat, a kdo má pinterest, tak ví, že vždycky můžete ještě elektrifikovat, ale to už je jiná pohádka...
Jaké příběhy se skrývají na vaší misce s ovocem? Jestli se vám ten dnešní líbil, přijďte zase za týden.
Hezky si tam skřítek lebedí.
OdpovědětVymazat