Vloni po létě jsem zasadila několik semen kozí brady, rostliny, které si na louce ani nevšimnete, a jejíž kořeny jsou jedlé.
Jak jsem již řekla, pěstební podmínky u nás nejsou ideální, chudá půda, stín i srážkový stín. Přesto semena vzešla a bez větší péče do letošního podzimu narostla celkem mocná nať. Byla jsem zvědavá a tak jsem "bradu" sklidila. Možná jsem měla počkat do jara, dá se sklízet do doby, než všechnu svou energii z kořene rostlina pustí do kvetení. Moje sklizeň je proto prťavá, ale na ochutnání stačí.
Narozdíl od mrkve a petržele není kořen vůbec sladký, má svěží chuť a v kuchyni by si místo jistě našel. Zkusím příště poskytnout sazenicím více živin, aby byla úroda větší, možná vyzkouším i pěstování v truhlíku. Kromě české kozí brady luční jsem pořídila i semena kozí brady pórolisté, pěstované v Americe jako zelenina pod názvem "salsify". Od české se liší fialovou barvou květů a černou slupkou kořene.
Žádné komentáře:
Okomentovat