Moje vrhlíky 2024

 Když jsme viděli, jak to vypadá u sousedů, musíme se podívat i na tu moji skalku. A tady musím přiznat, není tak estetická. Nechala jsem ji volně bujet a z úhledných bochánků suchomilných rostlin je najednou les. 

Není Pařížská jako Pařížská

 Zatímco v Praze se jedná o luxusní třídu, plzeňská sestřenice je kraťoučká ulička poblíž hlavního nádraží, která ústí k železničnímu náspu. Je v ní nějaká ta putyka i další obchody v nedalekých podloubích. Není v dobré čtvrti a miss by taky nevyhrála.

Našla se však dobrá duše, která nad ní nezlomila hůl a vzala si do parády její vrhlíky. Byla jsem před několika týdny u toho a taky přiložila ruku k dílu. Ve skupině to je jiná. Děvčata přivezla i zeminu a kompost, nakoupila rostliny. A tak teď po delší době můžeme konstatovat: rostliny nikdo nerozkradl. Rostliny se s častými dešti podařilo hezky zapěstovat. A pozorování samotné správcové: v okolí vrhlíků se přestaly množit odpadky a nedopalky, sousedé si změny cení.

Do Plzně za kulturou

Začátek června je tradičně obdobím, kdy v Plzni člověk neví, kam dříve skočit. Již zítra nás čeká Muzejní noc, k návštěvě je vícero objektů, já mířím jednoznačně do po rekonstrukci konečně otevřeného muzea Národopisného.

Pokud takhle narychlo nemůžete, třeba stihnete příští víkend, kdy nás čeká Mezinárodní folklorní festival, víkend Otevřených zahrad i Noc kostelů. Taky nevíte, kam dřív?

Přírůstky

 Letos jsem to se setbou nějak zanedbala, ale kdo chce úrodu, musí nalákat opylovače, nejlépe na pestré květy.  Aby byly včas, musela jsem potupně do hobbymarketu. Bloudila jsem mezi regály, až jsem dobloudila do nejzazší uličky, kde je oddělení pro nás, kolenovrty. Mezi rostlinami, které viditelně utrpěly rukou zákazníka, či počasí, jsou potom ty, které jsou úplně v pořádku, jen zrovna nekvetou. A to nejen proto, že už by byly odkvetlé, ale taky proto, že teprve mají poupata.

Ninjadort

 Další ze série hrdinských dortů, myslím, že moje modelářské schopnosti se pomalu zlepšují, dorty pro vnoučata už budou vypadat docela slušně. Tentokrát zadání znělo "Ninjago" a tahle serie překvapivě nemá žádné impozantní logo, kterým by se jednoduše pokryly reklamní předměty a tak jsem se musela dát do figurální práce. 

Naštěstí celou uměleckou práci už provedl na internetu někdo za mě.

Repas botníku VI - hotovo

 A hurá, konečně je tady výsledek. Posledním krokem bylo opatřit botník měkkým sedákem. trochu jsem měla strach, že sedák nebude držet a po dosednutí se bude stěhovat, tak jsem vymýšlela různé varianty, jak na vrchní stranu molitan přilepit a jak přidělat suchý zip pro čalounění, aby drželo na místě a přesto šlo sundat a vyprat. Zvláště jsem se bála, že bude sjíždět z přední strany, kde se látka nedá zahnout, protože by překážela šuplíkům. 

Krojová pátračka I - restaurování zástěry

 Jak jsem již zmínila, zdědila jsem kroj. Zdědila jsem kroj ve velikém lodním kufru, na kterém bylo podepsáno několik členů rodiny a několik adres. Takže není jasné, čí kroj byl a už vůbec mi nepasuje k místům, kde tito lidé žili, nebo odkud pocházeli. Prababička se dosti nacestovala, ale kroj nenosila. 

V jiné hromádce oblečení jsem dostala popárnutou zástěru z černého klotu. Prozatím si myslím, že patří do sady. Ale nechám pátrat i čtenáře, jestli dospěje ke stejnému regionu jako já.