Pěstuj, v čem se dá

 Moji neoblibu v drahých komerčních truhlících a nádobách jistě znáte. Taky víte, že dýně a meloun mívám na VNĚJŠÍ straně balkonu. Dýně jsem měla v truhlíku, ale byl jim malý, meloun v pytli od hlíny, který drží síť, přesto odspodu vypadá, že každou chvílí poletí dolů a barevný pytel také není moc vzhledný. Kde sehnat nádobu vhodného tvaru a objemu? Koumala jsem dlouho, až jsem dostala do ruky plastový nákupní košík ve tvaru tašky. Košík si nekoupíte, tak jsem pátrala dál, zjevně podobná věc frčí a pořídit se dá. Teď ještě za lidskou cenu.

Šijeme šněrovačku k plzeňskému kroji 2/2

 Minule jsme skončili u kožené lemovky. Když je na místě, můžeme se dát do kostic. Já jsem koupila šíři 6 mm, tunýlek je pro ně široký akorát jako patka šicího stroje. Ke kosticím jsem pořídila koncovky a po nasazení jsem kostice v určeném místě ještě několikrát probodla napínáčkem, aby se potom snáze prošívaly. Tunýlky jsem nakreslila na látku pravítkem a ušila. Než jsem nasunula kostice, natloukla jsem ještě kovové průchodky pro šněrování, historicky správné je asi dírky vyšít, ale to neumím a možná to není tak pevné. Nakonec jsem nasunula kostici mezi podšívku a zbytek a zastřihla na danou délku. Pak jsem ji připevnila "ryglíčky". Zvolila jsem ty nejzákladnější, ale i tak doporučuji si tvar předkreslit (rovný/oblý) a průběžně kontrolovat rub i líc práce, aby to hezky vypadalo. Konce nitě jsem neuzlovala, jen zatáhla pod látku.

Repas botníku V - nátěr

 Pokračujeme v repasu botníku. Přichází na řadu bílá akrylová barva a to je teprve peklo. Krytí není ideální a štětec za sebou nechává čáry. S válečkem to je snad ještě horší, nehledě na to, že při natírání malých ploch a pauzách na sušení, se váleček nehodí z důvodu, že sežere dosti barvy. Nakonec se dá povrch upravit do celkem slušné podoby dalším broušením - ovšem při prvním pokusu jsem si bruskou "orvala" rohy a hrany, a mohla jsem začít znovu. Bruskou jen v ploše a okraje ručně, šmirglpapírem. V ideálním případě dosáhneme jednolitého a pěkného matného vzhledu. Stálo mě to ale několik nátěrů a broušení a přebrušování a ručního smirkování. Naštěstí je naše předsíň poněkud tmavá a drobná chybka se ztratí.

 

1) Povrch z lakovny, 2) 12 nátěrů a x hodin smirkování 3) kašlu na to

 Výsledný povrch je ovšem velmi náchylný, chytá špínu a stačí se ho např. jen dotknout prstenem a je na něm hned šmouha. Takže jsem nakonec stejně musela sáhnout po bezbarvém laku, který i v matu je ale lesklejší, než jsem chtěla. Všechna ta práce k ničemu. No naštvalo mě to tak, že dodělat druhá dvířka trvalo dalšího půl roku... Akryl už nikdy a příště jedině barvu ve spreji.

Šátek k plzeňskému kroji potřetí

 Resp. potřetí zde na blogu, kolik patálií jsem zažila a šátků nakoupila mezitím, to raději nebudu ani zmiňovat. Šátek není k sehnání a ani nic jemu podobného. Přitom v mé hlavě byl plán zcela jasný, nalézt vhodnou tkaninu v sekáči a šátek z ní udělat. Hypnotizovala jsem vesmír touto myšlenkou:

Šijeme šněrovačku k plzeňskému kroji 1/2

Pokud byste chtěli podle tohoto návodu šít, nejdříve si přečtěte obě části, práce v textu nemusí být popsána zcela chronologicky, neváhejte se na cokoliv zeptat. Jsem šicí začátečník, když jsem to zvládla já, zvládnete to taky. Velkou část prací jsem zde dělala poprvé v životě.