Švestičky ze zahrádky 2023

 Letos to shrnu do jednoho blogového příspěvku, protože jsem to zahradničení trochu zanedbala. Na jaře mě demotivoval herbicid v kompostu a dost jsem na pěstování zanevřela. Kdybych více hnojila, byla by úroda asi větší. Co jsem tedy nakonec vypěstovala?

Po letitých peripetiích konečně misku jahod:

Jak jsem měla strach

... otevřít blogger a podívat se. V neblahé předtuše. Nebyla to kamarádka, ani vzdálená známá. Nikdy jsme se neviděly. Potkaly jsme se tady v klubu blogerů. Byla nadaná na psaní, na obrázky, plná snů a plánů...a zdravotních potíží. A byla tak...lidská. Psala o tom, jak je těžké nestát se číslem ve zdravotním pořadníku. A že jí to doktoři moc neusnadnili. Tušila? Poslední příspěvek byl plný naděje. A pak ticho. Dlouhé ticho.

 

Sbohem Liško, ještě jsi toho nestačila mnoho říct. Nebo snad na shledanou? Někde, někdy....

Září přišlo jako smršť

 Nechci říkat, že nás zastihlo nepřipravené, protože chystání jsem udělala opravdu hodně - oběhala papírnictví s dlouhými seznamy školních pomůcek, ušila pytlíky na těocvik, sehnala bačkůrky... Vše bylo v úhledných komíncích srovnáno a připraveno. Přesto mě začátek školního roku nějak převálcoval, nástup do školy současně druháka a prvňáka kdy jeden má přinést v úterý tělocvik, zatímco druhý kufříček a kapesníky, které první přinese ve čtvrtek... Do toho třídní schůzky, příspěvky SRPŠ, kroužky, nová tramvajenka, reorganizace v MŠ, poplatky za družinu, jídelnu a tisíc komunikačních kanálů mezi pedagogy a rodiči a studenty... 

Na Šumavě naboso a naostro

 Po loňském úspěchu jsme letos opět zavítali na Kvildu. Hned po příjezdu jsme se šli svlažit na soutok Kvildského potoka a Teplé Vltavy. Poté, co náš pantáta utopil botu, jsme seznali, že bude bezpečnější vysvléct se do spoďárů a ve zbylém suchém pak dojít na hotel. Večerní návštěva slatě zase pokračovala vycházkou v tak hebké trávě, že jsme zuli boty a užívali jsme si ji doslova na vlastní kůži.

Něco starého, něco nového...

 ...a něco modrého, se mi podařilo soustředit na proprietě symbolizující přechod ze svobodné dívky na vdanou - na čepci.

Výšivka je velmi vhodná aktivita, pokud doprovázíte dítě k operaci mandlí (i jiné operaci). Nezabere moc místa, je čistá a hlavně - uklidňuje. A to jsme tam myslím potřebovaly všechny matky, sice jde o malý zákrok, ale celková narkóza atd...

Já se dala do plzeňského čepce pro vdanou, konkrétně do typu s uzlíčky. Detailněji o něm v jednom z předchozích článků, tamtéž i detailní fotografie vzoru. Pro osvěžení několik fotografií z Vysocka, kde se využívala stejná technika.

Znám taky jednu z Dejvic, ta tam toho má nejvíc

Meloun v podprsence

 Znám taky jednu z Dejvic, tak ta je teda má.

Rybitví, Rybitví, Rybitví, ani tam to není špatný.  (Yo Yo Band)

Kdeže? No v podprsence přece, kam jinam chcete dát melouny! Pád melounu z balkonu, to je ošemetná záležitost. A tak jsem mu udělala pohodlné hnízdo ze staré vycpávky do plavek, kromě toho, že dobře drží, taky rychle schne, aby ovoce po dešti nezačalo hnít.

Když ti přerůstá psí víno přes hlavu...

 ...upleť si košík. Aby těch řemesel nebylo málo. Jednoduchý návod zde:

 Vážně to funguje, jen čerstvé psí víno dosti seschne a košík je pak vachrlatý. Tak jsem dneska několik metrů sklidila a zkusíme, jaké bude po přeschnutí, či jestli se dá sušit a máčet, jako jiné košíkářské materiály.

První zrůdičky