Ptačí příběhy

 Odpadla jsem opět na nějaký moribundus spojený se zánětem spojivek, takže na zahrádce ani v šití práce nepřibývá. Alespoň jsem si otevřela dveře na balkon, abych měla něco z toho krásného čerstvého vzduchu - což mi připomnělo, že jícha je již vykvašená - vzduch byl až příliš čerstvý.

Vrabec na střeše, lepší rozlišení nemám

Slušný výhled, alespoň z okna, bych přála všem marodům. Já mám to štěstí, že se mi ve dveřích zrcadlí sousedovic střecha, pod kterou letos zahnízdil asi vrabec. A tak aspoň koukám a poslouchám, jak krmí. Přisviští, zmizí v díře pod střechou a hned se strhne křik mladých - "Já chci! Já chci! Já!" Pak vykoukne ven, sedne na okap a rozhlíží se, jestli je všechno v pořádku. A pak frrr, zase pro další sousto.

Jednou si přímo na jeho místo sedl zvláštní pták, velký asi jako holub, ale nápadný velkými oranžovými pařáty. Dravec. Asi poštolka? Ta by se otvorem pod střechou snad neprotáhla. Naštěstí jsme to nemuseli zjišťovat, dravci nejsou mezi ostatním ptactvem moc oblíbení a dvě straky ji odsud s halasem rychle vypakovaly.

Vlastně mám na ptáky docela štěstí, asi před týdnem jsme na noční šifrovačce zahlédli volavku popelavou, majestátního ptáka, jak letí souběžně s námi údolím pražského Botiče, kdesi Pod Jezerkou. Elegantní šedý stín v betonovém údolí uprostřed spícího města. Byl to zážitek.

A jakou ptačí show pozorujete vy?