Po loňském úspěchu jsme letos opět zavítali na Kvildu. Hned po příjezdu jsme se šli svlažit na soutok Kvildského potoka a Teplé Vltavy. Poté, co náš pantáta utopil botu, jsme seznali, že bude bezpečnější vysvléct se do spoďárů a ve zbylém suchém pak dojít na hotel. Večerní návštěva slatě zase pokračovala vycházkou v tak hebké trávě, že jsme zuli boty a užívali jsme si ji doslova na vlastní kůži.
Další den pokračoval v podobném duchu, vyrazili jsme z Modravy k Hradlovému mostu po naučné zelené. Ta není sjízdná pro kola ani kočáry, tento týden však nebyla ani pro pěší, jak byla rozbahněná. Rozhodli jsme se sundat boty a jít středem. Sluncem ohřáté bláto bylo eňo ňuňo. Kdo nemáš oploštělou klenbu nohy, hoď kamenem. Očistit se člověk může kdykoliv, neboť celou cestu se jde podél říčky Vydry. Buď se někde v ústraní můžete proběhnout mezi oblázky, nebo přímo u mostu využijete malé pláže s pozvolným vstupem do vody, tam, kde se voda noří ve Vchynicko-Tetovský kanál, je i dostatečná hloubka pro několik temp. Pokud jdete bosky, jen pozor na mostě - na třísky.
Do třetice všeho dobrého jsme obešli naučnou stezku Les v Borových ladách. Ta naše chodidla nalákala sametovým mechem vedle cesty. A co krok, to houba - a každá jiná (i když ty jedlé už byly vysbírané). Po obvyklé návštěvě Sovince jsme přebrodili Teplou Vltavu a vyzkoušeli místní lesní koupaliště. Voda sahá maximálně po prsa a děti uchvátí pohádkový ostrůvek. Hnědá voda z rašelinišť zase může pomoci vaší pleti. Tomu říkám řádná lokální ochutnávka.
Obrázky z mapy.cz.
Šumava je úžasné.
OdpovědětVymazatAle už jsem tam dlouho. nebyl.