Znám taky jednu z Dejvic, ta tam toho má nejvíc

Meloun v podprsence

 Znám taky jednu z Dejvic, tak ta je teda má.

Rybitví, Rybitví, Rybitví, ani tam to není špatný.  (Yo Yo Band)

Kdeže? No v podprsence přece, kam jinam chcete dát melouny! Pád melounu z balkonu, to je ošemetná záležitost. A tak jsem mu udělala pohodlné hnízdo ze staré vycpávky do plavek, kromě toho, že dobře drží, taky rychle schne, aby ovoce po dešti nezačalo hnít.

Můj meloun buď usoudil, že má živiny jen na jeden plod, nebo je to taková odrůda, každopádně z nasazených plodů dorostl jen tento jeden. A tak kolem něj kroužím a studuji na internetu a čekám, kdy uzraje.

S cukrovými melouny to není jen tak. Jsou druhy, které jsou hladké, jiné zas vrásčité, jedny při dozrávání voní, jiné nikoliv, další dozrají i na polici, jiné ne. Takže utrhnout ho moc brzy je pěkný průšvih, zvlášť, pokud máte jen jediný plod.

Dle hrubé slupky jsem čekala na znak zralosti, který se objevil dnes - na prasklinu okolo stopky:

Taky barva se v posledních dnech změnila ze zelené na žlutou a myslím, že jsem cítila i vůni. Každopádně se nedá věřit doprovodné cedulce, se kterou jsem sazenici pořídila, na ní je meloun servírovaný celý zelený. A nakonec to hlavní - jaká je chuť? Pokud chceš, aby byla osvěžující, nezapomeň melouna nejdřív vychladit! Po rozkrojení je jasné, že cedulka naprosto kecá, meloun je vodově žlutozelený, vůbec ne oranžový, jako na obrázku. Ale trefila jsem to včas, na chuť  je výborný a voňavý. Mnohem silnější než z obchodu.

A po konzumaci sebrat semena na příští rok, už teď mám velké plány... Ideálně vypěstovat melouny třeba dva - na jednom stonku. Tak, jako Charles Dowding. Myslím, že je zaštipuje, aby se stonek nevětvil. Prostoru pro pnutí mám dost a vycpávek do podprdy taky. Tak mi držte palce.

Melouny ve skleníku, v Británii.